Teorie relativity aneb můj postoj ke světu 12

12. března 2011 v 11:39 | Gaīa |  Teorie relativity
Jestli to ještě někoho zajímá, tak new kapitola ;-)


"Tak už se nezlob…" Konečně jsem se mu odvážila podívat do krásných, modrých očí. Usmál se a mile řekl: "Nezlobím, ničilo mě, když jsem s tebou nemluvil…" A pak jsem skoro vyskočila dvacet metrů do vzduchu, protože mě nejprve jemně pohladil po vlasech a vzal opatrně mou bradu do rukou a něžně mi přejel přes pootevřené rty. Šíleně mě to zelektrizovalo a srdce mi bušilo tak, že jsem myslela, že omdlím.

V momentně kdy se svými rty dotknul těch mých, mi srdce téměř chtělo vyskočit z hrudníku a létat radostí. Rychleji než raketa jsem se dostala do sedmého nebe a v břiše jsem cítila jemné, příjemné, slastné šimrání poletujících motýlku všech barev, druhů i velikostí. Nemyslela jsem na to, co dělám. Co my děláme. Byla jsem prostě šťastná a chtěla tam s ním stát napořád a užívat si toho krásného okamžiku…
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" Zaječela jsme tak strašně až to přilákalo mamku. Srazila jsem se s ní na schodech, protože jsem okamžitě vyletěla z postele a z pokoje jak splašená. A divíte se? No dobře, jdeme dál…
"Jau, mami! Dávej pozor!"
"To říká ta pravá…Co ti zase je?" Vyjekla na mě. Hej, já za to nemůžu! Ovládnu snad nějak svý podvědomí? Ne. No.
"Segra, co zas šílíš?" Vystrčila hlavu z pokoje i Sára. Hm, to musel být fakt poprask, řekla 40 slova… No aspon není ztracená, i když po tý její hnusný narážce, bych jí nejradši sama ztratila. Proč máma i Sára použily slovo "zas"? Copak nějaká hysterka??! Jasně, že ne!
"Čau blázne, zas výbuch?" Zubí se na mě i brášin. No tak to už je moc!
"Áááá sklapněte s tím zas!" Zaječela jsem a letěla pro změnu zpátky do pokoje. No ale to bych na sobě nemohl mít svý fusky, ve kterých spím a nemohli bysme mít tak děsně klouzavý schody, aby se mě něco nestalo.
Sjela jsem po těch schodech až dolů a sebou přibrala všecky, co tam okouněli. Dojeli jsme jako velká rodinná grupa až ke dveřím, kde jsme nás zastavil táta, kterej se vracel z noční, tím, že jsme do něho narazili. Sice spadl, ale to už je detail - pro záchranu lidstva se musí trpět. Zvlášť, pokud jde o mou maličkost…

"Co to zase vyvádíte?" nasral se. Všichni se po mě podívali vražedným pohledem. Co zas já? Já je nenutila po těch schodech jet se mnou! A stejně si to zasloužili, tak co.
Pokrčila jsem rameny a ležérně se zvedla.
"No, pokrok nejde zastavit, předvedla jsem vám názornou ukázku z fyziky." A jdu do svého pokoje. V kuchyni mají všichni otevřené pusy ze šoku, takže nehrozí žádný trest… Ale jakou ukázku vám neřeknu, protože to nevím…



Ale zapomněla jsem na úvod… No nevadí, přidávám ho ted, všeobecná demence ze snu a incidentu na schodech se nepočítá.

1.Svítí slunko.
2.Což znamená, že je hezky.
3.Což znamená jen jedno…

Mějte mě klidně za blbce, ale já si vždycky pod termínem "slunce" vybavím žlutou, světlo a teplo a možná UV záření a podobný blbosti, ale to se ted neřeší. Každopádně, když jdu v kraťasech na kšandy a triku, s kosou rozhodně nepočítám ani na konec října.


**

"Mmmmmožžžná, žžže ttto nnebbbyl nnnejleppši nnappad…" Marek se na mě soucitně podívá. Musí ze mě mít strašnou prdel. Si představte… Kosa jak v Antarktidě, aj tučňáci se k sobě tulí a já tu poskakuju v kraťasech, triku a teniskách s kotníčkovýma fuskama. Paráda. Ukázkovém příklad - Jak zmrznout…

Každopádně Marek se chová velice zdvořile a nedává mi najevo, že můj mozek, měl mírnjej zkrat. Nebo to aspoň nedělá tak okatě… Jé další jednička přijíždí a 52 furt nikde… jestli mi řeknou, že se to zpozdilo a my budeme muset jít na 106, tak to seru a jedu DOMŮ!

"Na," podal mi Marek svůj kabát. A sám zůstal v tenké mikině. Wow! Dobře, z oblasti fyzického hlediska to není nejlepší nápad, jelikož jemu bude lehce omrzat předek a mě o moc tepleji stejně nebude, protože teplotní změny jdou od noh… ale z estetiky, pochopení a empatie, galantnosti a tak dále má jedničku z hvězdičkou. Ted jenom aby se ten bus objevil dřív, než mi z kosy hrábne tak, že si ten kabátek omotám kolem lýtek.

No, ale hádejte kdo vystoupil z jedničky a právě se při pohledu na mě NESKTUEČNĚ řeže smíchy?
"Hahahahahachecheche, ty vypadáš jakoo- hahahahaha!" Marek, nebo vlastně všichni na zastávce co ho znají se na něho dívají jako na mentálně postiženého. Kromě mě, já se ho snažím pohledem zavraždit!
Konečně, 52. Sláva! Takhle šťastná z příjezdu autobusu dopravujícího nás do školy, jsem byla naposledy, když mi hrozilo upadnutí kotníku. Ale to se vstřebá.

"Hahahahahahaha!" ha, a máš to. Co se o všem nevstřebá, je Martinův mistrovský pád do autobusu před zraky všech, samozřejmě. Chlamal se mi tak, že zakopl o vlastní nohu, nebo chodník, to je jedno, prostě zakopl a rozmázl se v buse. Samozřejmě, že následovala velká vlna smíchu…
Marek se na mě ušklíbnul.
"Kdo jinému jámu kopá…" vytasila jsem se se známým pořekadlem, nebo co to vlastně je a sedla si nejblíž k topení… aá už cítím, jak taju… Cítím, jak se na mě Marek podezřele tlemí. Obratím se k němu:" Co je?" Pobaveně vrtí hlavou. Vypustila jsem to z hlavy, ohřívala si rozmrzající zadek a užívala si pohledu na Martina, kterej se snažil nějakou druhačku přesvědčit, že spadnul úmyslně. Fakt trapný… Ale místo toho, aby ho poslala někam se chichotá jako ta nejdebilnější bloncka pod sluncem. Nemám nic proti sluníčkový hřívě - teda skoro… Svoje vlasy bych si hnusným peroxidem zaneřádit teda nenechala.

"Hej, slyšela jsi to?" Vecpe se kluk před Marka.
"A co?"
"Má nastoupit nová holka a prý je skvělá."
"Skvělý!" Usměju se pobaveně. "No, nejmenuje se náhodou Elsie?"
"Ne," zavrtí hlavou Kája. Kluk, se kterým jsem se nedávno seznámila a je totálně v pohodě.
"Ale na E to je taky. Myslím, že nějak Eliška nebo tak."
"No jo a proč jsi z toho tak odvařený?" Křením se na něj.
"Tady na týhle škole není moc holek sexy. Ty jsi spíš výjimka."Rychle dodá, když už se nadechuju k nechnechvalné poznámce.
"Hm… by mě zajímalo, proč všichni nastupujou až ted," přemýšlím nahlas.
"Chtějí si zkrátit školní rok?" Navrhne s úsměvem."
"Jo, to je docela pravděpodobný!" Směju se.
"Ten tvůj kámoš se fajně rozmázl!" ušklíbl se.
"Kterej?" Ztrácím nit. Kývne hlavou směrem k Martovi.
"Ten učitel,"
"Jo, ten," zamumlám bez velkého nadšení. "Ten jo no,"souhlasím zachmuřeně.
"Copak, nevyšel vám vztah?" Zubí se.
"Hahahahaha! Vztah! Hahahahahaha! S ním! Hahahahaha! No to fakt jo no!" Chlamu se jak postiženém magor, bo to je ta největší kravina, jakou jsem kdy slyšela. Ukážu mu zvednutý palec. Jo, fakt mě pobavil, týpek!
"Ty, Marku?"
"No?" zvedl ke mně hlavu, ten typoš ho jaksi zasedl, takže se musí doost hodně natahovat.
"Tak mě napadlo, co se mi zdál dneska za sen," ušklíbla jsem se.
"Povídej!" Pobídl mě s úsměvem. No, trochu křečovitým úsměvem.
"Jo, moment. Dovolíš?" řekla jsem tomu týpkovi, překročila ho a namířila si to k Markovi, stojícímu za tím opěradlem pro vozíčkáře, nebo tak nějak. Ale ouha - chybička se vloudila. Nebo spíš jedna noha, jednoho člověka.
"ÁÁÁÁ!!!!" Ječím a mířím na zem. V prdeli, fakt. To mám zas JÁ za to, že jsem se Martinovi smála při jeho pádu. Jenomže je to jeho noha, o kterou jsem zakopla. Bleskově jsem se zvedla a rozhlídla po buse. Nikdo se nesměje, všem zalehly uši z mého řevu. A ted následuje další, várka - HAHAHA! - aneb ďábelský smích.
"To si jako nemůžeš ty svý nohy držet pod kontrolou?!" Vyjekla jsem vztekle na Martu, než jsem do toho stačila zapojit mozek.
"To si mám jako pod kontrolou držet tvý nohy?" zašklebil se pobaveně. Hajzl!!! On se mi směje, chápete to? Podrazil mi nohy a směje se!!!
"První si uhlídej ty svoje a nedávej je do uličky pro případné lidi, co se budou chtít zvedat a normálně přejít uličku bez zdravotní újmy!" zavrčela jsem a odkráčela za Markem.
"Dobrý?" Ptá se.
"Hm, jo, ale tvoje sako…" prohlížím si ho ze všech světových stran,"potřebuje vyprat." Dokončila jsem myšlenku a vrhla na něj vševědoucí pohled - abych zjistila, co si o tom myslí.
Vybuchl smíchy.
Hm, to mi to moc neusnadnil.
Pořád se směje.
Ještě pořád…
"Zííív…"
"hahahahaha!" Ano, ještě pořád.

………………….

Sakra!!! Vždyt to už je tak… mhm… složité výpočty… MINUTA A PŮL! To je strašně dlouho. Teda na někoho, kdo znázorní výbuch smíchu lehkým pousmáním. To musím vypadat fakt strašně, jestli ho to tak strašně rozesmálo. Sice se Marek o dost víc směje, než na úplným začátku roku. Holt mám na něj vliv! Jenomže když se směje mě, tak už to tak super není.
Rozhlížím se po busu abych si ukrátila tu strašnou nudu. Martin zachytil můj pohled a soucitně se usmál. Taky jsem se usmála, aby věděl, že to zakopnutí atd nemyslím tak vážně.
"Tak co, už ses dosmál?" Obrátila jsem pozornost směrem k Markovi.
"Jo," přikývl a utírá si slzy."Promiň, ale tvářila ses opravdu směšně!"
"Jo, to vždycky potěší," přikývla jsem neutrálně.
"A cos mi teda chtěla říct za sen?"
"No, tobě se zdá o čem?"
"Hm… to je různé. Ale nejčastějších předmětem všech snů, normálních chlapů, je erotika."
"Chápu," ušklíbla jsem se. "že se vůbec ptám…"


Den proběhl jako obvykle… možná trošku víc divočeji, ale vzhledem k tomu, že Elsie dneska ještě nenastoupila, což je fakt zvláštní, byl den divoký jen díky čtvrtákům, co málem zdemolovali školu, díky tomu, že se jeden po druhé shazovali ze schodů… Dokud jim to ředitelka nezatrhla. Ale stejně jim to nevadilo, ti v sobě měli tolik trávy, že kdyby to spojili, vytvořili by rozsáhlou zahradu.

Přišla jsem domů celkem v pohodě. Až na tu cestu s Martinem, teda. Další ignor, tohle mě snad jednou zabije… Nenávidím totiž ignorovat lidi! Kdyby to byl aspoň někdo, koho nemůžu total vystát, ale s Martou jsem se ještě před nedávnem skvěle bavila. No, tak fajn, ted jsem sama sobě totál pokazila náladu. Pfff… A přitom, to v buse vypadalo docela slibně, s těmi úsměvy a vůbec. Jenomže blbý je, že ani jeden z nás neudělá první krok.

Hodila jsem si dovnitř tašku a vyšla ven. Nebudu přece venku, když je tak pěkně! Aspoň teda na začátek listopadu je fakt krásně. Úplné babí léto. Sluníčko sice nepálí tak moc, ale mnohem víc než ráno, tudíž mi nehrozí omrzliny. Navíc… SAKRA JÁ MÁM POŘÁD MARKOVO SAKO!!! Tak to je dobrýý no… Chudáček, musel jet domů bez saka.
Volám mu.
"Prosím?"
"No, čau, hele nechybí ti něco?" zakřenila jsem se do telefonu.
"No…mám pocit, že ne… počkej… jasně, ty máš moje sako!"
"Haha, super bliky!" Tlemím se jak největší magor.
"Nech si to, jo," usadí mě. "Hm, mám si to pro to přijet?"
"Víš kde bydlím?" pochybuju.
"Jsi říkala někde u Moravské, tam jak je ten gympl ne? To najdu."
"Fajn, kdy tu budeš?"
"Hm… do hodiny."
"Ok, budu vás čekat, princi!" zašvitořím sladkým hláskem, až se mi ze mě samotné udělá blbě.
Tééda… ten je ale divný. Normální člověk by řekl: "Dones mi to do školy" a on hned za mnou jede.I když je fakt, že já nejsem zrovna spolehlivý člověk, takže neví jestli přijdu zítra do školy a jestli na to nezapomenu atd… no nakonec by se aj mohlo stát, že se toho saka, nedočká vůbec, tak se mu vlastně ani nedivím.

Mohla bych se jít projít, než přijde, stejně pro něho pak na tu zastávku asi musím jít, bo to je tady úplně bludiště. Samé domky vedle sebe a většina na chlup stejných. Hm, jak vidím, do baráčku vedle nás z leva se nastěhoval někdo nový! Konečně, už jsme měla plný zuby těch starých bručounů, asi si je už odnesl čert, za to stěžování si na tak hodné sousedy, jakými jsme my. Ne fakt, se na to mohli vysrat jako, přece nebydlíme nad nima, takže dupání a hudba jim nemůžou vadit zvlášť když jsou polohluší, oni si jen rádi stěžovali. No, spíš bych to řekla tak, že to bylo pomalu jedinou náplní jejich života.

No, nic. Sednu si tady na strom a bud je pozorovat.

O půl hodiny později

Ty jo, to je ale nuda někoho pozorovat… Stěhováci chodí sem a tam, nosí samé krámy a lidi kromě nich sem tam ještě žádné neviděla, snad se co nejdřív ukážou.

O dalších dvacet minut později

"Chrrrrr…pššš…. Chrrrroo pšššš….zzzz………………………ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!" Do prdele! To se může stát jenom mě, usnout na stromě a pak přepadnout na cizí zahradu! To fakt už není ani možný!

"Ahoj, jsi v pohodě?" podává mi ruku jeden sexy chlapík s fakt sexy úsměvem.
"No, jo, snad jo, jen jsem maličko usnula na stroměěě a hehe, no spadla, no. Hehe, to se stává no, hech!" Sakra sakra sakra co to kecám! Přijala jsem jeho ruku. Krásnou a hebkou… :-DDD už mi začíná fakt brutálně hrabat.
Ale fakt je sexy. A fakt moooc moc moc sexy. Ty vole…
Dlouhé, lehce vlnité vlasy v copku. Oči světlé a úplně modré, plné rty, jen vybízející k polibku, oholená tvář, černé triko a pod ním rýsující se sval a tmavé, volné džíny. Sooo soooo much sexyyy!!!
Ale někoho mi připomíná. Ale fest.
No nic, je na čase nastartovat mozek.
"Davide, pojď, musíme vybalovat!" blíží se k nám holka se světe hnědými vlnitými, dlouhými vlasy. Srdce se mi propadá níž a nííž, úplně cítím uzel zklamanosti. No to teda nee, to nemůže být jeho holka!!!
"Tvoje přítelkyně?" Hodím k ní bradou. Možná to je neslušné ale já to prostě musím vědět!
Směje se, ufff. Krááásně se směje…
"Ne, ne, kámoška, něco jako sestra. Už jdu," houkl na ní. "No, rád jsem tě viděl, snad se ještě někde uvidíme!" usmál se a pak odběhl, takže jsem neměla možnost mu říct, že bydlím vedle něj a že se setkáme i kdyby nechtěl. Což je dobře, protože kdybych mu to řekla, tak by mě považoval za ještě nenormálnějšího člověka, než kterým jsem a to už b bylo vážně kritické.

Zrovna když jsem byla uprostřed snění, zírání, přemýšlení atd, mi zabrněl v kapse mobil.

"Hm?" přiložila jsem ho k uchu, ani bych se podívala, kdo vlastně volá.
"No, čau, kde jsi?"
"Co? Kde bych měla být," zeptala jsem se zmateně pořád ještě s připitomělým úsměvem.
"Na zastávce,"
"Fakt jo…" zamumlala jsem mimo."
"ALICE, PROBER SE!" zařval mi do telefonu, až jsem nadškočila a beztka se mi aj zježily vlasy. Tohle oslovení mě teda probralo.
"Sakra, neříkej mi Alice!" zavrčela jsem."Už jdu," dodala pak milejším hlasem, aby si nemyslel, že jsem nevděčná a letěla na zastávku.

O-ou, ale to sako je kapku zelené od tráv, jak jsem spadla… no snad mě Marek nezabije…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth de Ténèbres Elizabeth de Ténèbres | Web | 20. března 2011 v 23:02 | Reagovat

parádáááá :-) konečně jsem se po takové době dočkala :-D to s tim sousedem bylo nejlepší a už se těším na další kapitolu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama