4. Kapitola - Šok

26. července 2010 v 19:02 | Gaīa |  Nový život



Seděla znuděná v lavici a matně poslouchala učitelovo žvatlání. Lektvary. Může existovat něco nudnějšího, než jsou lektvary? Isabell byla přesvědčená, že ne.
"No tak, slečno la Nox, dávejte přece pozor!" Napomenu ji Křiklan přísně, když po třetím oslovení pořád nezvedala hlavu. Slyšela ho, jen okázale ignorovala.
Zmučeně si povzdychla a podívala se po třídě. Téměř všichni vypadali, že je učivo strašně zajímá stejně jako jí.

Sirius si nezúčastněně posílal psaníčka s holkama a něco si špital s Jamesem. Remus dělal, že dává pozor, ale víčka se mu nebezpečně zavírala. Petr chrápal na otevřené učebnici a Lily zívala.
Vážně zoufalost. Ani vyhlášení šprti už nedávají pozor.
A teď ta temnější část, aneb z úst Siriuse: "Ti Zmijozelští parchanti, se kterýma máme letos většinu hodin." Ano, nějaký chytrák letos vážně podělal rozvrh.
Šedooký blonďák vypadal tak zhuleně, jak se jen dá. Kluk s děsivě mastnými vlasy vypadal, že ho učitelův výklad doopravdy zajímá. Asi jako jediného. Hnědovlasý šampon s blonďatými prameny ve vlasech si zaujatě česal vlasy. Černovláska s černovlasým chalanem se spokojeně oblizovali a blondýna se líčila.
To snad není možný, jaká
je v téhle třídě snížená morálka...
Á, ještě tamten kluk.Taky se znuděně rozhlíží po třídě, jako já. Je celkem hezký, vypadá jako Sirius... Vypadá jako...
Ústa si musela zakrýt rukama, aby nevykřikla.
To-to nemůže být pravd! Co ten tady sakra dělá?!
Poslala mu telepatickou myšlenku.


-Zdravím, pamatuješ si na mě?-
_Jak bych mohl, v životě jsme se neviděl._
-Nelži mi tady, byl jsi tam-
_Smím vědět, o čem to mluvíš?_
-Sám to víš! Byl jsi u Lykiů-
_A jo, ty myslíš léto 68..._
-Ano-
_Bylo mi 7..._
-A co má být? Já si tě pamatuji!-
_Ty... Jsem si ale stoprocentně jistý, tam žádná černovlasá dívka s očima akvamarínu, nebyla. Tu bych si totiž pamatoval..._
-Co tím chceš říct?-
_Když nad tím tak přemýšlím...Byl jsem ve Francii mnohokrát a nikoho s tvým jménem tam neznám_   
-Nebyli jsme tam příliš známý-   Snažila se to zamluvit.
_Vy možná ne, ale vaše příjmení ano. Znáš Cléa a Martina? Moc zajímavá dvojka, také jsou la Nox_
-Ááá, bratranci... Jistě-
Hrála to na něj.
_Zajímavé, že ses dostala do Nebelvíru, nejspíš za to může vaše rodinné heslo_
-Prosím? Ty snad víš heslo mé rodiny?-
Lehce zpanikařila.
_Jistě. Je jedno z nejpůsobivějších na celém světě. Samozřejmě až za heslem naší rodiny_
-Toujorus pur-
Teď byla opravdu vděčná, že ji otec kdysi donutil naučit se nejznámější hesla proslulých, čistokrevných rodů.
_Jistě, jak známé, dokonce i pro obyvatelé jiných zemí, ale čistokrevných je málo a proto musí držet pohromadě. Atrum fores ve per omnis - heslo vaší rodiny - Temné dveře jsou otevřený pro všechny_

- Ténèbreux portes pour tous.
Znám ho spíš ve francoužštině...-
Pohotově si angličtinu přeložila, i když jí to heslo vůbec nic neříkalo.
_Jistě, když to je tvá řeč. Francouzsky umíš velice dobře_
-Očividně-

_Ale ve tvé franzouštině i angličtině slyším přízvuk i jiného jazyka_

-Vážně, a jakého?-
Znejistěla.
_Španělského_

"Dobrá, konec hodiny!" Zahlaholil Křiklan. Izy ještě nikdy neslyšela jeho hlas tak ráda, jako právě ted. Ten bratr černouška je hodně všímavý, radši se s ním nebude bavit, nebo jí ještě prokoukne.
Utekla ze třídy jak nejrychleji mohla.
Za sebou slyšela, jak na ní Lily a Remus volají, ale nevěnovala tomu pozornost. Musela najít otce. Běžela však tak zběsile, že neměla čas se ani pořádně dívat na cestu.
"Jé, omlouvám se!"
"Nic se nestalo!" Zazněl pobavený hlas onoho sraženého na zem. Podívala se mu do tváře.
"Matte!" Objala ho.
"My se známe?" Zeptal se poněkud zaraženě. Vysoký, pohledný sedmák z Havraspáru se světle hnědými vlasy a čokoládově hnědýma očima.
"Isabello! Musíme si promluvit," našel jí otec rychleji.
"Ano, tati," přikývla a sklesle se za ním ploužila.

"Indie... Myslel jsem si, že dokážeš více zakrýt svou identitu!" Řekl, když je zamknul ve svém kabinetu a pečlivě místnost odzvučnil.
"A já si myslela, že mi aspoň řekneš, jaké mám jako la Nox příbuzné, že tenhle rod je nejznámější čistokrevný rod ve Francii, a že naše heslo je teď - Atrum fores ve per omnis... - Fakt jsi mě zklamal tati..." Nehrála jen působivé divadélko, opravdu byla zklamaná.
"Omlouvám se..."
pronesl rozpačitě její otec po chvíli ticha. "--- příště na to budu myslet, ale jakto že jsem tě viděl objímat se s mladším bratrem Charlese?"
"Byla jsem mimo..." zamumlala.
"To je možný, ale on tě ted nezná a opovaž se mu to vyžvanit, není jako jeho bratr!" Varoval jí.
"Já... budu se snažit."
"To doufám. Víš, Matthew se nejmenuje jen Ocampo. Celým jménem se jmenuje Rivera Castilla Ocampo a je z čistokrevného rodu stejně jako ty, já, Blackovi a tak dále. Jeho rodina je sice považována za odpad, protože si své krve neváží, ale Matt je jiný. Je pyšný na to, že je čistokrevný. Chce, aby to tak zůstalo i nadále a taky toho chce plně využít. Dej si na něho pozor!"
Byla v šoku. Tohle od bratra svojí bývalé lásky nečekala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aňulka Aňulka | Web | 28. července 2010 v 13:41 | Reagovat

Dneska mám čtecí den, tak všechno dočítám.
Kapitola byla skvělá, dost se mi líbily ty telepatické myšlenky, myslím, že o to tam hodně šlo a taky o toho bratra Charlese. Tu povídku mám ráda, tak mě potěšilo, žes k ní po dlouhé době přidala kapitolu, leč se mi po Elininých extra dlouhých zdála krátká:-D
Ale pořád lepší krátká, než žádná :-)

2 Nat Nat | Web | 22. srpna 2010 v 12:13 | Reagovat

Pani...moc pekna kapitolka. Vcera jsem se vratila z chorvatska a dneska jsemsi usmyslela ze dozenu vse, co jsem zameskala...Kapitolka je nadherna! Jsem zvedava, co se dal stane rychle dalsi! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama