Teorie relativity aneb můj postoj ke světu 5

3. března 2010 v 16:59 | Gaīa |  Teorie relativity
  1. Je to v prdeli.
  2. Je to fakt v prdeli.
  3. Je to FAKT nehorázně v prdeli.


Víte, včera sme s mamkou nakoupily fakt hodně věcí jo… a strávily jsme s tím taky dost hodin já si vybrala totálně úžasný hadry, jenže háček je v tom, že já ten kotník ještě týden nemohla namáhat, to jako tenhle týden a brácha, když mě včera viděl prohlásil, že když jsem zvládla pětihodinový nákupy, zvládnu i cestu do školy a vykašlal se na mě.
Ale dojeb je ten, že mě už včera ten kotník dost bolel, ale nechtěla sem si zkazit bezva den přemýšlením nad ním. A tak jsem to neřekla a před půl hodinou se vydala do školy….

A ted trčím v tramvaji, kotník mě bolí tak, že mám pocit, že umřu, nikde volný místo na sednutí a dalších deset minut jízdy přede mnou. Teda, tramvají. Ještě nevím, co bude v buse.
ÁÁUUU!!!!! Začnu vít na zamračenou oblohu, jestli mě nikdo nepustí sednout, nebo se aspoň někdo nerozhodne vystoupit….

Jééé námko, tu vystupuje vždycky moře lidí….

Hm… jenže moře lidí taky nastupuje. Ne, vůbec si o mě nemusíte dělat starosti, však já jsem v klidůůůů...

Uch … mám pocit, že mi kotník za chvilku vypoví službu. Nééé prosíím ještě nééé!!
Kurva, zasraná noha…

Volné místo! Není možné! Já mám snad haldy!
Konečně pohodlí…… teda relativně…. Asi tak, jaké může být pohodlí, když vám upadávají nohy….

"Křížíková!" Kurva to už mám jako vystupovat?! Chjo, tak asi vážně zahynu… ale možná tu bude Marek….


"Ahoj!" Ne, tak tu není Marek, ale jedna holka z naší třídy.


"Čau, jak se jmenuješ? Možná, že ses mi už představovala, ale má paměť na jména lehce vázne…"

"Zuzka…"
"Jo, aha, dík…"

"Jakto, že jedeš autobusem? Poslední dny jsi jezdívala autem …"

"Jo, to jo, ale brácha se nasral a řekl mi: Jezdi MHD! A vůbec ho nezajímá, že to je o život…"


"No někdy fakt jo…" přikývla nejistě, ale beztak si myslí, že jsem nějaká pipinka, co je moc rozmazlená jezdit veřejnou dopravou….
"Hm…" netrpělivě jsem přešlápla. A taky, abych furt nestála na tom bolavém kotníku….
"Proč pořád přešlapuješ?" zeptala se mě o dvě minuty později.

"Hmm… je mi celkem kosa….kdy to jede?"
No co, přece nepřiznám takej trapas….
"25… to se nedivím, když sis vzala tričko a kraťasy…"
"To nejsou kraťasy, jen kratší tříčtvrťáky!" bráním se.
"To máš jedno, stejně je to docela lehké oblečení na listopad…"


"Teprve konec léta…" opravila jsem ji. Už mě její kecy začínaj štvát. Jé dvojka… hmmm uvidíme, kdo z toho vystoupí…

"Čau!"
"Ahoj, nečekal jsem tě tu!"


"Jo, já se tu včera taky nečekala, ale slet událostí je rychlý a nevyzpytatelný…"
"To teda jo…"

Jo, kdybyste to náhodou ještě nestačili pochopit, tak z té 2 vyšel Marek. A ještě pár holek z mojí třídy, ale ty šly za tou Zuzkou, tak přece nebudem vtírat…

"Jé už to jede, konečně!" zajásala jsem, když jsem uviděla autobus.

"To se tak těšíš do školy?" pobaveně zvednul obočí.
"Úplně strašně, ale spíš si chci sednout…" zamumlala jsem s očima zoufale přilepenýma na neskutečně pomalu přijíždějícím autobuse. Já nevím, jak dokázal vyvinout tak pomalou rychlost, ale musel se fakt hodně snažit…
"Není ti nic?" zeptal se mě Marek nejistě. Jistě že mi něco je ty kokote když mi padá noha!!
"Nic moc!" vymáčkla jsem ze sebe křečovitý úsměv.
Nic moc, oh, bože… já se zblázním!!! Farej ty debilní krypelný řidiči!!!

"Uf…." Naskočila jsem do autobusu, sedla si a další půl hodinu se nehnu!!!
Marek vedle mě.
"Tak… co budem dneska ve škole dělat?" navázala jsem konverzaci.
"Vůbec netuším, ale zřejmě to bude něco s pastelkami, když jsme si je měli donést. Mimochodem máš je?" vrhl po mě zkoumavý pohled.
"Uch, no jo, vlastně… Hmm zkus hádat!" zatlemila jsem se na něj.
"Pořádná studentka a to ještě ani není pořádně škola!" ušklíbl se.

"No jo no, to víš…jsem vzor spořádanosti a poslušnosti." Narovnala jsem se a vyšpulila pusu tím děsně upjatým způsobem. Ještě k tomu můj děsně inteligentní hlas a Marek se kření.

"JÁÁU!" zařvala jsem na celej autobus. Nj, možná to bylo vtipný a vůbec všecko ta póza, ale křuplo mi v kotníku, takže jsem se okamžitě nahrbila a lidičky se na mě ted čumí jako na mentálně postiženou. Sedíme v zadu, takže na mě mají perfektní výhled.
Uhm, polk….
Cítím na Markovi zkoumavý pohled a cítím otazník…
"To nic, jenom kotník…" pokrčila jsem rameny.

"Kotník?" nadzvedl obočí.
Ájééé tady s výmluvou už nevystačím…no co,tak mu vyklopím pravdu, třeba s mou bolestí bude soucítit… to je blbost… jak může soucítit s mojí bolestí…No tak prostě se mnou bude soucítit a chápat moji ukrutnou bolest.
"Hm… minulej týden jsem spadla ze schodů a natekl mi kotník. To bylo už pár dní do školy a tak mi brácha slíbil, že mě bude do školy vozit autem do tý doby, než budu moct normálně chodit. No a včera jsme šla s mamkou na pěti hodinový nákupy a brácha se naštval a řekl, že když můžu běhat po obchodech, tak i chodit normálně do školy. Problém je v tom, že mě už ten kotník bolel včera při nákupech, ale nechtěla jsem si kazit den, tak jsem to normálně vypustila." Vyklopila jsem pořád mnoucí si kotník.
"Aha…. Takže doma ted nikdo neví, že skoro umíráš bolestí?"

"Ne…"

"Proč si o tom neřekla třeba mamce?"


"Protože by mi nevěřila a řekla, že kecám…"
"No jestli by to bylo poprvé…"

"Nebylo," odpověděla jsem úsečně.


"Tak v tom případě to je ale jen tvoje chyba. Jsem zvědav, jak takhle přežiješ dnešek a cestu zpátky."

"Jo to já taky…" hm tak fajn, sice si o mě myslí, že jsem debil, ale aspon jsem nelhala, což je pokrok! To PedL na mě má neblahé účinky a to je teprve čtvrtý den, co budu dělat za rok….to ze mě asi fakt bude ten vzor spořádanosti a poslušnosti, nebo co jsem to mlela.
Lukáš se asi zblázní, jestli se to stane a pravděpodobně mě bude nabádat k různým zlotřilým činům, jenže já budu vehementně kroutit hlavou a nakonec zapomenu i chlastat.

NÉÉÉ, to snad ne, zmiz mi z hlavy slušný živote….AAAAAA!!! Dneska musím jít ven s Lukášem, i kdyby mě měl ten debilní kotník přizabít.

Nějakým velkým zázrakem jsem se dobelhala do třídy a přežila dvě hodiny, kdy jsme měli dvě hodiny psát ve skupině + a - školy. Já to dělala s Markem a ještě s jedno holkou. Myslím, že se jmenuje Katka. Celkem fajn holka až na tu vypatlanost. Ale co byste chtěli od blondýny…
My s Markem jakožto nový žáci jsme nemohli moc přispívat svými poznatky, ale mínusy se z nás jen chrlili.
Např. já: "Ty pavučiny jsou hrozné…"
M: "Celkový vzhled školy není potěšující."
Já: "Zed ve třídě je vážně k politování."
M: "Zdejší záchody jsou jednoduše odporné."
Já: "Mám pocit, že mi strop spadne na hlavu."
M: "Většina světel má nedostačující záření."

Jsme prostě spokojení lidé. Katka to nestíhala psát, ale když došlo na plusy…

Já: "Hm… křesla… Ale jsou jenom dvě….
M: "Bufet… sice předražený, ale je."
Já: "Jak se cítíte v této škole? Ehm…jako v každé škole… nechut k učení, některým lidem, odrbanému prostředí…"
K: "Ehm, Ali, oni chtějí plusy."
Já: "Jo, tak….hm… já nevím, jsem tu teprve pár dní…"
M: "Nápodobně. A navíc, tady celkově ani moc plusů není…"
Já: "Co říkáš, Kači? Ty už jsi tu rok…"
K: "Jo, tak prostředí mi přijde přijemné, jako doma."
Já: "Doma? No, to není moc dobré srovnání. Já kdybych měla srovnat školu s domovem, tak nevím, co je horší… Spíš fajné prostředí jako na fakt dobré kalbě, nebo u Lukina…"
K: "Hm, tak já tam napíšu ten domov, abychom měli aspoň nějaké plusy…"
M: "Proč tu není možnost ,Vynechat kolonku, ?"
Společně s Markem jsme pak chytli dlouhej vytlem, až nás učitelka napomínala.

No co dodat, spokojenost nade vše.
Pak jsme o tom měli půl hodky diskutovat a ted kreslíme nějaké hybridní slunko na důkaz spokojenosti ve škole. Jako patří k tomu i nespokojenost, ale to jsme se Markem shodli, že kdybychom měli vyjádřit naší nespokojenost vůči škole, rozhodně bychom nenakreslili krásné žluté sluníčko, ale velký hnusný černý mrak s bleskama a kroupama. Teda shodli jsme se na tom před tím, než jsme zase společně chytli záchvat smíchu. Fakt jsme asi spíš přítěží.
"Ehm, nemá to slunko být žlutý?" ptám se, bo tam holky dávaj tuby fialových, zelených, modrých a ještě hodně barev, kromě žluté. Možná, že jsou barvoslepé…
"Obvykle má, ale může být i barevné, potom bude veselejší…"
"Veselost asi jako na pohřbu…" umlčelo mě desatero vražedných pohledů.
"No co, jen říkám svůj názor! Jsme v demokratický zemi." Zase vražedné pohledy. Já to vzdávám…
"Partě blondýn se nezavděčíš." Řekl mi potichu Marek s úšklebkem.
"Jo, holt jsme si špatně vybrali…" řekla jsem mu zpátky potichu. Teda mým tichým hlasem, což moc tichý není, ale tak snad…
Tak ne snad no… otočili se po nás všichni přítomní. Zářivě jsem se na ně zazubila svým odzbrojujícím úsměvem, ale na ně to očividně nezabralo. Hm… začínám naplno pociťovat kritický nedostatek klacků….

A dál… Celé školní dopoledne se snažím dovolat bráchovi. Nic. Bezúspěšně. Nebere to, hajzl, asi je ještě furt uražený a ví, co bych po něm chtěla. Ale sakra tohle je otázka nouze!!!
Marek řikal, že kdyby mi to brácha nezvedl a nikdo jiný z rodiny pro mě nepřijel, může štěstí zkusit on a zavolat.
"Mami? Jé čau, no konečně mi to někdo zvedl… Hele, cože? Jo, jo, jasně, že jsem ve škole, ale počkej, chci ti něco říct… Víš mě děsně bolí ten kotník…ALE TO NENÍ VÝMLUVA!! Jo, dobře, sem klidná… bolí mě to z těch nákupů.. proč sem to neřekla? To je snad jasný, ne, sem si nechtěla kazit den… Ale…! Sakra, tohle je stav nouze!! Túúút…ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!"

"Takže hovor nebyl úspěšný." Ušklíbl se Marek. Zoufale jsem se nahrbila a svěsila ruce podél těla.
"Ne, to fakt nebyl…."

"Zkus zavolat ještě bratrovi..."

"Když mi to celý dopoledne nezvedá, tak fakt netuším proč by mi to měl zvednout ted, ale třeba jo…" pokrčila sem rameny a volám.

"Brácha, jsi to ty? Jo, jasně.. hele já volám kvůli…. Ne, ale počkej! … No tak, brácha….Túúút… no malo bych ho zabila!" vrčím a mám totální nervy na matku a Honzina. Nesnáším je!!! ÁÁÁÁÁÁ!!!

"Co řekl?"

"Nic moc, jen.. NE! V žádném případě. Málem mi to protrhlo ušní bubínky…" stěžuju si Markovi a mnu uši.
"Já zkoušel volat, ale nikdo to nebral. Asi mají v práci fofr…" pokrčil rameny Marek. Hm, tak přece jenom zahynu….


Tak... na další kapču k teorii si asi počkáte....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aňulka Aňulka | Web | 3. března 2010 v 19:39 | Reagovat

Tak to bylo husté:-D:-DJsem zase mrtě zasmála nad našimi ostravskými hláškami.
Prý: "Křížíková!" - od té doby, co jezdí 56 až tam jsem se na ni vysrala a jezdím jiným busem:-D
Nedostatek klacků?:-DTo jsem tu čůrala smíchy, fakt super!!!:-D

2 Lucy-y Lucy-y | Web | 5. března 2010 v 11:51 | Reagovat

úžasný,vždycky si novou kapitolu ráda přečtu  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama