3. Kapitola - Malé nepřijemnosti

23. ledna 2010 v 20:00 | Gaīa |  Nový život
Konecne nova kapitola. Celkem se mi libi, hlavne ten zacatek.... Ten konec je takovy urychleny, protoze se mi nechtelo to nejak zdlouhave ukoncovat, ale i tak se vam to snad bude libit, pekne pocteni! ;-)

"Vstávej!" strčil do Červa Sirius otráveně.
"Co, co tu dělám?" vyjekl šokovaně, ale hned jak uviděl jídlo se mu roztáhl do blaženého úsměvu. Isabella před nim stala a zaraženě na něho čuměla. nebyla si jista, jestli se zbláznili všichni, nebo je opravdu normální byt takové hovado. Naštěstí si ji všiml Remus a tak vesele řekl.
"To je u něj normální!" Izy nejistě přikývla a radši si sedla co nejdál od něho, vedle Lily, která seděla vedle Remuse, který mel před sebou Siriuse, vedle kterého byl James a před nim se žral Červíček. Byla od něho celkem dost daleko.
Drahou chvíli, přímo k nezaplacení nikdo neříkal, což je vážně úkaz světa.
Ticho nakonec prolomila Izy, která zkoumala vařené maso ve svém talíři a s nenuceným výrazem ryzího znechuceni, jej vystavila ostatním na obdiv tím, že ho napíchla na vidličku a zvedla deset centimetru nad talíř.
"A co je jako zase tohle?" Všichni se obrátili, když se říká všichni nemyslí se Petr a nechápavé jim oči kmitali mezi Isabellou a masem.
"Ehm, maso?" probrala se jako první Lily, snažíc se zjistit, o co její kamarádce jde. Protože ji znala jen chvíli nemohla vědět, ze u Iz jsou takové výpadky běžné. Vlastně pár dnů bez výpadku a v realiteě si u ni žádá obrovskou, diamantovou medaili.
"Tohle a maso?" Dívala se na hádanou značně skepticky. Lily pokrčila rameny.
"To je spíš vařená teniska..." zabrblala nespokojeně.
"Nechápu to. Skřítci vždycky vařili dobře!"
"Třeba jsou nemocní...
"To je blbost, vždyť jste tam byli... A navíc všichni?" zamítla Izyn návrh Lily.
"Nebo ztratili svůj kuchařský um!"
"Neblbni....
"A co když je někdo zavraždil?" vyjekla Izy tak hlasitě, až se po ni půlka síně otočila.
"Unesl je nějaký zlý člověk co nesnáší skřítky a postupně je všechny rozřezal na kousky a vyndal z nich jejich vnitřnosti, aby je hodil svým hladovým vlkům a useknul jim jenom hlavy a vystavil si je doma na poličce, jako důkaz svého triumfu a nehynoucího vítězství nad Bradavickými skřítky, jež už nemohou dále mít to potěšení nám vařit s musíme jíst vařenou tenisku v bahně, jelikož..."
"Stávkují!" přerušil ji Sirius a tím i její nekonečné, vraždicí úvahy.
Lily, která ji doted sledovala s hypnotizovaně vyděšeným výrazem se ted nevěřícně dívala na Siriuse.
".... CO?" Ale neměla na Izy, která svou nechápavostí překvapovala všechny kolem.
"Jak jako stávkují?"
"No, proste stávkují. Nějaký dement jim prej namluvil, že tady žijou jako otroci a oni si řekli že je to fakt a začali stávkovat.
"Takže já, ted mam před sebou vařenou tenisku v bahně jenom kvůli nějakému idiotovi, co mu ruplo v bedně?" Ujišťovala se rudnoucí Izy.
"Asi jo..." zamumlal Sirius s očima přilepenýma na Isabelle, čekající od ni záchvat vzteku v podobě převrženého stolu Nebelvirské koleje.
"AAAAAAA!" Vřískla. Tak ted se na ni už opravdu dívala cela Velká sin jako na psychicky narušeného jedince.
To snad není možné!! Nějaký kretén a... uf.. *pip* *pip* *pip* *pip* *pip* v pohodě znepřátelí ty ovlivnitelné skřítky a vůbec mu nevadí, že nemáme co jist!!!! Vařenou tenisku v bahně fakt nepovažuji za normální jídlo. Ale to sis nim jest vyřídím s parchantem jedním *pip* pip*!

Zhurta se zlostným funěním se postavila tak, ze odkopla židli a hlasitě jako sto slonu si to oddusala ke Zmijozelskému stolu. Od narození měla zafixované, ze všichni Zmijozelští bez výjimky jsou *pip*. Ty ostatní milovala, i když to občas nebylo poznat.

"Kdo z vás to byl!" zavrčela nepřirozeně hlubokým hlasem. Jak se tak nad nimi tyčila jako blesk a hrozivě mhouřila oči, sel z ni strach. Par Zmijozelských se instinktivně přikrčilo.
Ale Malfoy ne. Náš peroxid se na ni otočil a s extrémě nadřazeným a nafoukaným výrazem řekl.
"Co tu chceš, ty krvezrádkyně? Vypal si otravovat k těm svým kamarádíčkům a nepošpiňuj náš stůl svoji nevítanou přítomností."
Izy už se nadechovala, aby ho pořádně seřvala jak malého bezvýznamného psa, ale v tom promluvila jedna Zmijozelská gothic-holčina.
"V pořádku Luciusi. Vím, oč se jedná. Já za to můžu. Vadí ti to? Ach ano, dovolím si hádat. Strašně ti to rve srdce, přímo vláčí ulicemi!" Pronesla se sarkasticky znuděným výrazem. Ironie z ni kapala, jako z vodovodního potrubí.
"Takže to ty..." zavrčela vztekle Izy.
"Jo, a co s tím jako udělaš?" posměšně se uchechtla a pokoušela se o historické kýváni ze strany na stranu zakončené s ukazováčkem zamířeným na dotyčného, ale spis to vypadalo, jako by ji hlava přestala poslouchat a rozhodla se z krku utéct.
Melo to působit bezva odpálkujícím dojmem, ale Izy z toho mela výtlem. V mžiku zapomněla na svou naštvanost a spadla na zem v křečích smíchu. Ještě se pokoušela zachytit stolu. Ovšem zachytila pouze okraj látkového ubrusu, jenž po jejím škubnutí přestal držet uhlazený tvar a tím pádem i věci na něm a veškeré jídlo a piti se závratnou rychlostí přibližovalo k Luciusovi, sedícího uprostřed.
Ještě stačil srandovně vykviknout: "Uch!" než k němu všechno doputovalo a celého ho to zašpinilo.
Izyna z toho měla druhý Silvestr a s ní i celá síň, která vypukla v dlouhý, neovladatelný záchvat smíchu. Všichni doslova řvali smíchy a slzeli a to i Zmijozeláci i gothic-holčina. Ale tím všichni se samozřejmě nemyslí Petr. Ten se cpal a bylo mu jedno jak a čím.
Po několika děsivě dlouhých minutách se konečně uklidnili, snažili se popadnout dech, utírali si slzy a holky čistili obličej od rozmazaného líčení. I někteří kluci.
Těch par upravovacích minut se rozhostilo takové ticho, co nebylo už dlouho.
"Tak pánové, řeknu vám, to byl nářez!" Komentoval Sirius s radostným úsměvem na tváři.
V tom zvedl hlavu překvapený Petr.
"Cože? Děje se něco?" A ten tomu nasadil absolutní korunu. Relativně normální část pobertu se složila pod stolem a s nimi i ostatní. Dalo by se říct, ze tohle není nijak extra vtipná situace, jako spis častá, ale děcka už byly tak rozchechtané a vytlemené z Luciuse, ze stačilo říct jenom: "Pink!" a stejně by se chlamali jako mentálně postižení. No, jako... Radši nebudeme rozebírat inteligenci a úroveň Bradavických studentů, to by bylo na dlouho.

Když se zase uklidnily, jídlo už na stole nebylo, ale nikomu to ani v nejmenším nevadilo. Dokonce i Izy se dokázala zvednout a doputovat zpět na svou kolej, jako její kamarádi. Což by nebyl zase takový zázrak, ale v porovnání s jejich předchozím stavem a želatinovými nohami… (doufám, že se to tak skloňuje…)
Sotva se rozvalila na křeslo ve spolčence, už se k Izy nahrnula spousta Nebelvírských, gratulujících jí k největšímu ztrapnění Malfoye za poslední století.
Izy znuděně kývala hlavou, aniž by vnímala, co jí kdo říká. Myšlenkami byla úplně jinde. Chcete vědět, kde se v myšlenkách pohybovala tato inteligentní a slušná dívčina? Fakticky to chcete vědět? Hm… tak dobře…. Když tak naléháte, musím vám to, ač nerada, prozradit.
Ehm… u trávy. Měla totiž pořádný absták. Svojí největší lásku nehulila už… 3 dny? Nebo možná dva… Zkrátka od té doby, co přijela do Bradavic.
"Čau, jdeš hulit?" Přišla k ní Lota s nečekaně lákavou nabídkou. Izy však byla natolik ponořená do svého melancholiemi a úvahách o krutém životě bez trávy, že jí ani neslyšela. Jenom pořád kývala.
"Hmmm…. Jasně… Hmmmmm……." Proto jí Lota zařvala do ucha.
"Hej, snílku, prober se, TRÁVA!" Zahulákala na celou společenku.
"Cože??!! KDE??!" S trhnutím se probrala a rozhlížela se všude kolem, jestli
neuvidí svůj objekt touhy. Nakonec zaostřila na Lotu.
"Jé, čau!"
"No konečně! Už jsem si myslela, že ti s ní budu muset mávat před očima!" Ušklíbla se jízlivě a Isabell nadšeně vyskočila.
"Tak jdem!" A tak šly na zahradu a oběma bylo jedno, že potom ještě mají dvouhodinovku bylinkářství s Mrzimorem.
"Je tu docela kosa, co?" Třásla se Iz.
"Neboj, hulení tě zahřeje." Mávla rukou teplokrevná Loty.
"Ale vážně, ty musíš mít předky eskymáky!" Ukázala na Lotiny džínové kraťasy, černé tričko a lehkou, rozepnutou mikinu, která vlála v podzimním větru. Lota pokrčila rameny.
"Letos se to počasí opravdu moc nevydařilo, ale ty zase vypadáš, jako bys měl předky ve Španělsku, nebo Řecku a přitom si z Francie!" Isabella po této poznámce lehce zbedla radši se věnovala zabalování.
Po chvilce hulení a pár minutách ticha Lota řekla.
"Tak co, zimoriva slecno, uz je ti teplo?" Iz se zhulene usmala a prikyvla.
"By clovek nerekl, jak ho ta trava dokaze zahrat. Ale kdyz o tom tak premyslim, tak jsem ji nikdy nehulila v tak arktickem pocasi..." Lota se na ni asi 5 sekund divala jako na blazna. To vite, uz tak dlouhemu vedeni trava neprospiva.
"Hele, kde si to vlastne zila? V Africe?"
"Ne, ale .. ja nevim, ve Francii neni takova kosa..."
"Ja tam nikdy nebyla, takze to nemuzu posoudit, ale prece jenom od Anglie neni tak daleko, aby tam bylo natolik rozdilne klima."
Isabell pokrcila rameny - jedine co ji v tu chvili napadlo a neriskovala by pritom totalni prozrazeni.
Uz to chtely dopalky hodit na zem a zaslapnouy, kdyz v tom je nekdo vyrusil.
"Smim vedet, co to tady delate?" Ozval se nad nimi prisny hlas. Obe nemereily vic, nez 160 cm, spis min a tenhle obr mel tak 190.
Sokovanim na chvili stuhly. Prvni se probrala Lota.
"Ehm, pane profesore, vubec nic... Nemusite si delat starosti!" Jeste vic se zamracil.
"Koureni omamne latky povazujes za nicnedelani?" zeptal se vyznamne a vzal ji z ruky dokoureneho jointa.
"Ale pane, je to prece dobre na nervy!"
".... A navic mate byt na hodine..." dodal.
"No prave, prece nemuzeme jit na hodinu s pochroumanymi nervy, to bychom mohly udelat pekny rozruch!" uculovala se nevinne, zatimco Isabell panikarila.

No to snad neni mozny! Druhy den co jsem tdy a uz me nachytaji s travou v hube! I kdyz je fakt, ze by mi to bylo tak jedno, kdyby to nebyl muj vlastni otec! Aaaa stesti, na co si myslelo, kdyz ses mi vyhlo!!!!

"Isabello, muzu s tebou mluvit? O samote slecno Winkllerova. A jeste obloukem!
"Jiste pane..."
Kdyz Izy mijela, nazacila ji usty:"Hodne stesti!"
Izy protocila oci.
Ironie....
"Tak, Isabello, co jsme si rikali o pravidlech?"
"Tati, nic. Vubec nic jsme si o pravidlech nerikali. Ty jsi rikal, ja tu pusu ani neotevrela." Opravila ho Izy otravene.
"Isabello, no tak, nemuzes si tu delat hned problemy! Co kdyby te nachytal nekdo jiny z ucitelu?"
Izy se zkoumave mrkla na hodinky.
"Nic, protoze v tuhle dobu maji vsichni hodinu, vcetne tebe. Rekni, to ses tak flakal, i kdyz si nas mel mit dve hodiny na obranu a neprisels ani na jednu?" Zeptala se posmesne, provokativne si poptahla a odhodila jointa na travu. (hodila travu na travu by bylo divne...)
"Coze? Ja mel mit hodinu??? A SAKRA!" Odsvitel tou nejrychlejsi moznou rychlosti ze zahrady.
Demence... To je tak, kdyz si to nekdo neumi zaridit!

Do spolecenky odesla sama se sebou nesmirne spokojena.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 24. ledna 2010 v 11:20 | Reagovat

:D:D dcerunka se potatila, což? :D
bezvadná kapitola, fakt moc, vtipná, dlouhá a s intepunkcí 8-)
tetelím se nedočkavostí na další díl O=)

2 Aňulka Aňulka | Web | 24. ledna 2010 v 13:11 | Reagovat

:-D:-D:-D
Ti tři smajlící vyjadřují můj momentální stav:-D
Bylo to úžasné, fakt:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama