2. Kapitola - Den Blbec. (Nebo Blbcu?)

26. prosince 2009 v 12:27 | Gaīa |  Nový život
Je tu nova kapca... Ale moc se neradujte. Je sice silene dlouha, teda aspon na me, ale je bez hacku a carek a tak dale... Moc moc moc strasne moc se vam vsem omlouvam, ale jinakt o neslo. Teda slo, ale to byste tu nemeli kapitolu uz ted,a le az tak o mesic dva pozdeji... Prijde mi takova uvolnena... Psat jsem ji zacala uz nekdy minuly tyden, ale zacala jsem strasne depresivne. Ta depresivne, ze se to na hipisacku vubec nehodi. Ono se ani moc nehodi, ze tady co chvili ztraci nervy, ale kdybyste vy byli v jeji situaci... No nic tak si poctete a snad se vam bude libit.

A stejne nespala. Ne proto, ze by snad nechtela. Byla az desive unavena. Ale spis je docela drina usnout, kdyz vam do oci prazi svetlo. Je fakt, ze svicny apod moc toho svetla nevydaji, ale stejne. A taky proto, ze spolubydlici porad neco mlely. A bylo to tak jednotvarne, ze se to ani nedalo poslouchat a tak upistene, ze se pritom nedalo spat. Indie si byla jista, ze s temito slecnami po dobrem vychazet nebude.
Na chvili se zaposlouchala do pisticich hlasu, jen z ciste nudy a zoufalstvi.

"... a pak rekl:,Nech si to na pozdeji zlato!, no neni to rozkosny? Hihihi, tak jsem mu rekla, ze teda jo, ale ze nechci moc dlouho cekat. Vis aby si nemyslel, ze si muze delat co chce a on:,Neboj zlato, dockas se!, hihihi, ze to je uzasny?" na chvili dikybohu zmlkla, aby se otocila po sve kamosce, ktera se pridusene zahihnala a zase zacala mlit.
Myslim, ze mi z toho preskoci. Tohle prece neni normalni... A ten kluk uz vubec nemuze byt normalni. A rikat za kazdou vetou zlato... ja bych jim teda rikala zlato jenom, pokud by spachaly sebevrazdu. Zda se vam to krute? Verte mi, ze byste premysleli jinak, kdybyste tu byli, coz niko mu samozrejme nepreju, da se to dokonce povazovat za jisty druh muceni....
"Blablablaaaabladyyyblaaa hihihi bla ble bluuum.... hihihihihihihi!" Me z toho preskociii pomoooc lidiii zachrante me prosiiiim!!!
"Tak dost! Zitra je vyucovani, nemuzte ponocovat!" zavelela Lily. Ty dve husicky, slepicky, kozicky nebo jine zvirectvo po ni otravene louply ocima, ale poslechly a lehly si. Lily zhasla a pokojem se rozhostilo krasne, nicim neprerusovane... ticho....
Diky, diky boze diky diky diky diiiikyyy! Tak prece jenom neumru. Uf. Uz jsem malem ztratila zhuleneckou nadeji. Dobrou...

Ale o par hodin pozdeji....

"VSTAAAVAAAAT!!!!" vnikl ji do usi pronikave hulakani a v pohode se tam zabydlelo.
"Neee!!!" prikryla si usi polstarem.
"Izy, nechtej me nutit k nasili! Stala nad ni Lily s rukama v bok a dulezitym vyrazem.
"Prosim, Lily, neni to ani pet minut co jsem sla spat a ty uz me budiiis!!!" Zaprosila, ale nebylo ji to na nic platne.
"Vstavej, nebo te poleju!" Prohlasila nekompromisne. Izy si umucene povzdechla, vrhla na Lily trpitelsky pohled a p o m a l i c k u se zvedla a doplouzila do koupelny, kde si dala poradnou sprchu na probrani.
"Jeee!!!" Vyjekla, kdyz ji mydlo spadlo z rukou a ona po nem uklouzla a prastila se do hlavy.
"Neni ti nic, Iz?" dolehal k ni starostlivy Lilyin hlas.
"Ne, jsem v pohode a az na to, ze jsem se malem zabila, mi nic neni!" houkla zpatky.
"Tak to je fajn!"
"Jo, to je..." mrucela si Iz uz pro sebe. Nastvane vypula sprchu a opatrne vylizala. Kdyz se ususila a obmotala rucnikem, bezradne stala u zrdcadla a skradedila se na sve cerne vlasy. Vzdycky mela kratke, ktere jenom prohrabla rukou a uz byly perfektne upravene. Jenze tyhle cerne ji trcely do vsech stran jako po vypeti elektrickeho proudu a to ani nemluvim o ofine. Iz si je zkusila ucesat a dat do culiku. Vypadalo to strasne. Pokousela si aspon uhladit ofinu, ale ani to ji nebylo doprano, jako uspesna cinnost. Misto toho si ji jeste vice rozcepyrila. Nastvane si ji prplacla na celo, ale ani to nepomohlo, tak si ji hodila do zadu, mezi ostatni vlasy a dala celenku. Vypadalo to divne, ale asi to bylot o nejlepsi, co s nimi ted dokazala udelat.
Zacala se licit. Cerna rasenka, tuzka a hnede stiny. EEh, tedy modre, samozrejme, aby ji ladily k ocim (skoda, ze na to risla az po prvni moznosti...).
"Izy, uz jdes?" zavolala Lily.
"Jo!" Vysla, ignorovala Lilyin zdeseny pohled a presunula se ke skrini. Nastalo dalsi bezradne preslapovani. Nastesti v tom nezustala sama.
"Vem si to, tohle a jeste tamto!" Vytahla ji cerne kalhoty se stribrnu lebkou na zadku a bile tricko s duhovum napisem PEACE. Izy ji stastne objala.
"Dekuju moc!"
"V pohode, hlavne uz pojd," Tak to na sebe hodila a sly.
Cestou narazily na Lotu, ktera se na Isabellu cumela se smisenymi pocity. Nakonec propukl ve smich.
"Co je?" loupla po nic nastvane.
"Nic jen... hezke vlasy! HAHAHAHAHA!" Izy se na ni protivne zaslebila a sla.
Co je nezepsilo naladu bylo, ze Lota nebyla jedina, kdo se pochechtaval, kdyz ji potkal.
Co vam vsem je, lidi? Prece ofina nahore a vlasy tricici do vsech stran priplacnute modrou tlustou celenkou nejsou az tak smesne! Teda... doufam....

Ve Velke sini, to nebylo o nic lepsi. Sedla si sama, aby nemusela poslouchat to hihnani ozyvajici se ze vsech stran.
Chvilku si takhle celkem pohodove snidala (tedy tak, jak se da snidat pohodove kdy vite, ze pulka sveta umira smichy nad vasimi vlasy) nez k ni prisli nasi znami Poberti.
"Ahoj krasko!" zazubil se na ni Sirius. Jeho pohled ovsem ztuhl, kdyz se na ni podival poradne. Silou vule se snazil nevycbuchnout smichy, ale ukol to byl sakra tezky.
Izy na neho nastvane, hrozive primhourila oci. Ten pohled jasne dokazoval, ze by se doopravdy mel hodne moc snazit nevybuchnout smichy, jinak ho Izy uskrti.
Dalsi debil. I ti jeho kamosi se uz tlemi a me uz z toho pronikaveho pholedu zacinaji slzet oci a pocukavat koutky! Nesmim se smat, nesmim se smat, nesmim se smat, nesmim se smat, nesmim se smat....
Ale znate to. Kdyz se nesmite smat, tak se zarucene zasmejete.
"HAHAHA! Echr, echr, echr..." snazila se Izy svuj vybuch smichu skryt predstiranym zachvatem kasle.
Kdyz to videl Sirius, vzdal veskere (zbytecne) pokusy o zachovani vazne tvare a dal volny pruchod svym emocim. Rehtal se tak strasne, ze spadl ze zidle. Jeho kamaradi ho v tom jenom podporovali soudrznym chlamanim a Izy v te chvili bylo jedno, ze se Poberti i ona smejou jejim vlasum. I kdyz ono to spis uz byla setrvacnost, koneckoncu ani jeji vlasy nejsou tak smesne, ze by vyvolaly takovoy salvu smichu najednou.
A tak se jich vsech pet potrefene tlemilo do te doby, nez se Remus uklidnil a upozornil na nalehave spozdeni.
Samozrejme, ze sprintovali, jako radni studenti na vyucovani. Izy jim stacil, protoze uz v tom mela praxi, a tak bezela akorat vedle nich, ale chudak Petr si po triceti metrech unavene sedl na kamenou chodbu.
"Klucii pockejte na me!" Jecel ze vsech sil a prestoze se jeho hlas hodne rozlihal, oni uz byli daleko na to, aby ho slyseli. Nutno dodat, ze Petr by mozna nebyl tak unaveny, kdyby se misto smichu poradne najedl. A vubec i samotny smich ho nesmirne vycerpal, tak jak po nem mohli Poberti chtit, aby jim stacil? Vyresit tuto otazku bylo nad Petrovi mozkove sily, tak se radsi vratil do Velke sine k snidani, ze se poradne naji a potom pujde. Hodina pocka, zaludek ne. Timto heslem se ridi po cely svuj zivot a celkem mu to i vychazi. A taky heslem: Stresuj se jedine, kdyz mas nedostatek jidla, ale to uz by bylo na dlouho...

Zbytek Pobertu s Izy bezeli do sklepeni, kde museli prekonat asi milion schodu. Sice vedoucich dolu, ale stejne. Ale prave Isabelle se bezet nevyplatilo, uklouzla na poslednim schodu a jak dlouha tak siroka se rozplacla na chodbe.
"Au, pitomy schody!" zanadavala na cele sklepeni. Sirius, jakozto clovek ohleduplny a vsimavy se slozil smichy a Potter taky. Jediny Remus, gentleman, pomohl Izy na nohy a vubec mu to neprislo smesne.
"Jsem rada, ze se tak dobre bavite!" prskala Izy. Ti uz pomalu prestavali, ale jak se na ni koukli, zacalo to vsecko na novo. James, ktery se doted drzel na nohou, spadl celem na valejiciho se Siriuse, takze razem vypadali jako zamilovani milenci pred pomerem.
"Ukaz!" prisel k ni Remus a jemne ji upravil celenku, ktera ji odstavala a posunula se ji do pulky cela.
"Diky," usmala se na nej.
Ma krasne oci... Sakra, na co ty hned nemyslis. Neni to ani mesic a ty... Charlie... Najednou nemela vubec na nic naladu. Nevsimala si smejicich se kluku, ani laskaveho Remuse s krasnyma ocima. Zvadla a posmutnela. Remus si toho okamzite vsimnul.
"Isabell, co je ti?" Jen zavrtela hlavou, hodila na zada batoh, ktery do ted drzela v ruce a vydala se do ucebny, ktera byla na konci chodby. Nasla ji celkem snadno - byla jedina.
Otevrela dvere a potichu vklouzla do ucebny, na prazdne misto ve treti lavici u dveri. Dokonce tak potichu, ze si ji zaci zabrani do prace, ani profesor nevsimli.
Izy skoukla postup na tabuli a dala se do prace.
Mezitim se kluci vzpamatovali a uhaneli za ni. Jako velka voda vtrhli do ucebny, ze vsichni poplasene zvedli hlavu. Izy se dokonce povedlo prevratit kotlik.
Pitomi kluci... Nejdriv se mi smejou, zakopnu, zase se mi smejou, pripomenou mi Charlieho a ted kvuli nim jeste rozliju lektvar, no to snad neni mozny!

Nanestesti pro ni, si toho Sirius vsiml a sel hned k ni.
"Pulirexo!" mavnul hulkou a zatvaril se tak samolibe, ze by mel dostat medaili, protoze urcite trhl rekord.
"Diky, ale ja bych to zvladla sama, Blacku!" vztekala se.
"Nevypadala si tak!"
"Haha a ted uz laskave odpal!"
"Pane Blacku, Lupine, Pottere, co vas tak zrdzelo?" optal se profesor.
"Noo vite... my jsme meli strasne moc prace... Vite nez dojdete sem z Velke sine, ono je to strasna prace! A ta dalka..."
"Pane Blacku, pokud vim, vsichni ostatni to stihli, tak proc byste vy nemohli?"
"Ale no tak, pane profesore, prece vite sam ja je dulezita role znameho Blacka a slavnych Pobertu, ne? Co si budeme povidat..." Drivejsi profesor, by ho po tomhle nechal byt, ale enhle nebyl ta vypatlany. Zamracil se na neho a rekl.
"Zprvu jsem vam chtel dat jen skolni trest, ale za vase vic nez trapne a nepusobive reci vam odecitam 20 bodu a budte rad, ze to neni vic!" Sjel ho tak prisnym pohledem, az zvadl.
"A ted si jdete vsichni sednout a pokud nebudete mit lektvar do konce hodiny hotovi, mate o stupen snizenou znamky z Lektvaru, tak byste si meli pohnout, mate na to ...19 minut."

Sirius s Jamesem si sedli o lavici dal nez Izy a Remus se s dovolenim posadil vedle ni.
"Diky mockrat Siriusi!" Sykl na na nej Remus. Ten otravene protocil oci.
"Se nejak vykuti! je to proste starej dedek!" nepekne se zaskaredil na profesora Lektvaru.
"Vazne Siriusi, ty kecy byly dost trapne," pridala se jedna holka, co sedela vedle Jamese pres ulicku.
"Sklapni Stevensova, nikdo se tu s tebo nebavi!" Billie Stevensova pokrcila rameny.
"Me nenastves, ale ty se zdas nejak vykolejeny!" posmivala se.
"To vis, nasi hvezde spadl hrebinek!" usklibla se jeji spolusedici. SBradavicky Casanova se na ne nepekne podivala a radsi to nechal byt. Bylo mu jasne, ze tuhle bitvu by nevyhral.

"Tak, ukazte mi sve lektvary!" prikazal profesor tesne pred zvonenim. Vsichni mu sve lektvary ukazali a byli ohodnoceni prevazne lepsi znamkou. Jen Black s Potterem celou domu resili jakesi veci a lektvar nesthili. Nebo se s nim spis ani nenamahali.
"Myslite si, panove, ze muzete v klidu prijiy do hodiny pozde, oblbovat me nejakymi recickami a potom se vykaslat na lektvar, ktry jsem zadal?"
"To jiste ne, pane profesore..."
"Taky si myslim. Proto prijdete zitra v devet hodin vecer do teto tridy, udelate lektvar a pak vycistite vsechny kotliky, vcetne tech vasich, muzete jit!"
"Pekny prudas!" odplivnul si James.
"No to jo, mam rande se Sandersovou z pataku," prizvukoval mu jeho kamarad.

A zatimco si ti dva stezovali, Remus vyzvidal.
"Proc si odesla?"
"Vzpomela jsem si na... neco... nebo spis na nekoho..." Jeji ton byl rtak zalostny, az si Remus myslel, ze se rozbreci. A pritom se to snazila skryvat.
"Co ted mame?" zeptala se, aby zmenila tema.
"Dvouhodinovku OPCM. Zahul je, ze se Zmijozelem..." nespokojene se usklibl.
"Zmijozel... to je ta zelena kolej?"
"Presneji zeleno stribrna. Jde tam kazdy zbabelexc touzici po moci a cerne magii s ohdohlanim mucit a zabijet..." zamrazilo ji a malinko se zachvela.
"Opravdu lakava kolej..." Remus prikyvl.

***

"Dobry den, jsem Andrew Anderson a jsem vas novy ucitel na OPCM. Slysel jsem, ze tady mame novou tvar - Isabelu de la Nox. poprosim te, abys prisla sem pred tridu, abych vedel, jak si na tom. Slysel jsem, ze v Krasnohulkach ty slevinky nemaji moc odhodlani v krvi.. " zamumlal a pulka tridy se zasmala. Ale honem dodal, "Nechci te nijak urazit samozrejme!!"
Neurazis, spis budes tak prekvapeny, ze ti huba klesne na zem.

Sebevedome vyrazila k uciteli.
"Budete bojovat proti me, ale nebojte se, budu mirny." To nemusis zlato!
V duchu se usklibla.
"Tak tedy... zacneme..." Postavili se naproti sobe a uklonili se. Profesor zacinal s lehcimi kouzly, ale kdyz Isabell po pate zivla, trosicku pritvrdil. Jenomze to na ni nemohlo mit sebemensi ucinek.
Tvarila se, jako by mela za chvili umrit nudou.
Sakra to je nuda. Ja myslela, ze to je skola na urvoni! Nebo maji neschopneho ucitele. Nebo mozna oboji, musim ma zmerit sily s nejakym Zmijozelakem. Tamten by nemusel byt spatny... Ma strasne mastne vlasy a vypada krute nebezpecne, ale ne az tak zabijacky, takze by to mohlo jit...
A zrovna, kdyz se zamyslela, vletel do ucebny okny otevrenymi dokoran obrovsky ptak. Letel naproti Izy a ta se rozhodovala, jestli ma uhnout ptaku, nebo kouzlu od profesora.
Nakonec udelala premet a protego, takze ptak narazil do zdi pet centimetru od ni a kouzlo vyrazilo naproti profesorovi, ktery byl sletem udalosti tak sokovan, ze se nezpmohl na obranu a hulkou mu vyletela z ruky.
Izy ji pohotove chytila ana tvari ji hral vitezny usmev.
"To bylo... velkmi ousobive slecno de la Nox! Pripocitavam nebelviru 30 bodu!" Zmijozelsti zacali piskat a Nebelvirsti jasat.
"Dekuji, to nic nebylo," jednim svihem hulky pustila ptaka zase na svobodu, hodila hulku uciteli a stacila se zatvarit hrozne samolibe, nez udelala sipku ke svemu mistu do posledni lavice prostredni rady vedle Remuse.
"To bylo skvely Iz, zda se, ze smolny den ti touhle chvili skoncil!" poseptala ji vesele Lily.
Do konce hodiny byla nuda. Probirali... no ani nevim co, jelikoz tam byla takova nuda, ze vsichni spali a nikdo mi to nesdelil. Ale co uz.
"Tak v druhe hodine si procvicime souboje..." nestacil to dorict, protoze trida se vrhla ze dveri, jako stado rozzurenych byku. Pouzila bych horsi prirovnani, ale zrovna me nic lepsiho nenapada, mozna snad tak sloni... jo, ti by to mozna vystihli. Stado dupajcich slonu zbesile zdrhajicich pred armadou mysi.
"Uf, to byla nuda. Uz jsem myslela, ze umru..." brblala Is.
"Tak me napada, ze uz jsem dlouho nevidel Cervicka..." premysli nahlas Sirius. Coz, jak my vime, mu skodi na zdravi.
"Siriusi, prosim te, nepremyslej!" Napomenula ho Izy takovym jemnym tonem, ze to uz vsech probudilo zachvat smichu.
"Neni tu nejaky automat na cafe, nebo tak?"
"Automat?"
"Na kafe?" ptali se ti blbecci - Potter a Black.
"No..." zamracila se na ne Is, jestli si s ni delaji srandu, nebo o co jim jde, "Vy tu... nic takovyho nemate?" Oba svorne zakroutili hlavou.
"Takze jako budu mit zizen az do obeda?" Ujistovala se s lehkou panikou v hlase.
"No... muzeme jit do kuchyne!"
"Tak nas tam zaved cernousku."
"Ehm ehm, nas?" odkaslal si Remus.
"No... kluci uz o tom vi, ale to je jedno, jdeme."
A tak sli do kuchyne....
A uplne zapomeli na Cervicka...
I ze se jim vytratil Lily...
I ze prijdou na hodinu urcite pozde...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aňulka Aňulka | Web | 26. prosince 2009 v 16:17 | Reagovat

Wow, to bylo super...kapitola se ti fakt jako povedla:-D
Vážně bych chtěla vidět ten její účes, abych se mohla posmát taky:-D
A jinak ten začátek a to debilní chichotání těch slepic, to bylo opravdu šílené, já bych asi rupla vzteky, ááá...
Těším se na další kapitolku:-)

2 Jaune Jaune | 28. prosince 2009 v 3:16 | Reagovat

uaaa! já chci háčky a čárky! a taky pokráčko! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama