10. Kapitola - Kruval 2/2

21. listopadu 2009 v 12:43 | Gaīa |  Jedna malá Rose...
Omlouvam se, ze kapitola pribyla tak pozde, ale nebylo moc casu. A kdyz byl, tak jsem na psani nemela naladu. Je to docela zmatene a celkove s tim nejsem nijak extra spokojena, ale snad se bude libit.
Hezke pocteni, jestli se to da rict xD



"Tobě se doopravdy Kruval líbí?" ujištovala jsem se celkem zbytečně. Vlastně mě to ani moc nezajímalo, ale chtěla jsem prolomit to strašné ticho. Člověk by si myslel, že když je v té nejhorší škole v Evropě, tak že se tady bude rozléhat neskutečný řev a ono nic. Zvláštní...
"Neřekl jsem, že se mi libí, ale není nejhorší. Rozhodně je lepší, než takové přeslazené Krásnohůlky," udělal odpornej škleb.
"Že se vůbec divím, jsi Zmijozelák..." konstatovala jsem chladně.
"To není o tom..." zavrtěl hlavou. Zasmála jsem se a zvedla obočí.
"A o čem tedy?"
"Nesnášim sladký barvy!" Zašklebil se na mě a vyplázl jazyk. Vypadal tak komicky, že jsem se rozesmála na celý hrad.
"V Krásnohůlkách se potom asi pobliješ..." podotkla jsem.
"To je to tam tak hrozný?" vypadal upřímně zděšeně.
"Ne, není to tam hrozný, je to tam sladký." opravila jsem ho. Vytřeštil na mě oči.
"Ale neboj, žádná růžová...teda... No to je jedno, vícemeně tam je bílá a modrá."
"Modrá!" vypadal, že se poblije už ted.
"Hele, neurážej moje Krásnohůlky!" drcla jsem do něj.
"Jo, tys tam vlastně chodila... " ušklíbl se.
"Jo, to skutečně chodila..." potvrdila jsem podrážděně, ale spíš hořce a lítostivě, že už tam nechodím. Říkala jsem si, že to v Kruvalu zvládnu s vidinou na Krásnohůlky, ale ted už jsem o tom pochybovala. Dva týdny... to je nekonečné!
Nakonec jsem si sama musela přiznat, že mi prostě nic jiného ani nebude zbývat.
S těmito celkem chmůrnými myšlenkami jsem bloudila po hradě netušíc kam jdu, a už vůbec mě nenapadlo se podívat, jestli vede mě jde ještě Rabastan, nebo jsem ho tak unudila, že se normálne vzdal společnosti v mé přítomnosti a odběhl za svými Zmijozelskými "přáteli". Bylo mi to i celkem jedno. At si říká co chce, Zmijozel je prostě Zmijozel. Tam žádnýho člověka s dobrými úmysly dát nemohli...
Šla jsem zamyšleně chodbou a nevnímala ani to, že žiju, natož člověka jdoucího naproti mě.
Narazili jsme do sebe.
"Co si to o sobě myslíš, neumíš dávat pozor ty šmejdko?!" začala tam ječet jedna Kruvalská holka.
"Se zas tak moc nestalo..." zamručela jsem a chtěla odejít. Na nějaký trapný hádky jsem neměla náladu.
"Nestalo? Tak to se ví, že se něco stalo! Ferrgiene..."
"Už zase děláš problémy Stacy?!" zazněl chodbou ostrý hlas, schopný snad rozřezat i papír.
"Ta holka si začala!" zavrčela a pohodila hlavou směrem ke mě. Dotyčný si povzdechl.
"Ta holka je tady na výmněný pobyt, takže laskavě přestan, nebo už nebudu mít jinou možnost, než tě nechat vyloučit!" promluvil tak nesmlovavým hlasem, že by každého přesvědčil, aby poslechl.
Naštvaně odkráčela.
Jakmile byla z doslechu, věnoval mi muž chlácholivý pohled a řekl.
"Omlouvám se za mojí dceru. Někdy je trochu..."
"Nepříčetná?" navrhla jsem.
"Spíše svéhlavá..." protřepal hlavou. "Každopádně jsem rád, že si z tohoto konfliktu vyšla bez zranění. Veř mi, né často se to stává a jestli chceš být ta jedná z mála radši se Stacy vyhýbej obloukem," doporučil mi. Bojácně jsem přikývla.
"Beru na vědomí pane..."
"Arleyod."
"Jistě," otocila jsem se. Trošku jsem se z toho incidentu oklepala.

"Nemas uz byt na veceri?" zavolal za mnou. Nechapave jsem se otocila.
"A kolik je hodin?"
"Pul sedme, uz pul hodiny mas sedet ve Velke sini!"
"Nikdo mi o tom nic nerikal!"
"Vy jste nedostali plany na pristi dva tydny?"
"O planech slysim poprve!"
"Ach tak..." povzdechl si.
"Dobra. Tento omyl bude napraven po veceri ve Velke sini, ktera konci o pul osme. Jdi pro svoji skupinu a dorazte co nejdirive."
"Moc rada, ale nevim presne jak to udelat, kdyz se tu vyznam asi tak, jako v Australii, cily vubec," lehce jsem se usklibla a cekala co on na to.
"Tak pojd se mnou...Jake mas cislo pokoje?" Na chvilku jsem se zamyslela.
"36..." rekla jsem nakonec a doufala, ze je to sprave. Prece jenom by byl trapas, kdybychom sli k nekomu jinemu...
Jakmile jsme dosli k pokoji s timto cislem, pan Arleyod nejdrive kratce zaklepal a kdyz se nikdo neozyval, vstoupil.
A nam se naskytla hruzostrasna podivana na Remuse leziciho na zemi a namahave oddychujic a nad nim se hrozive tycici Asyanu s hulkou v ruce a krvavymi smramy na tvari.
"Co se tady deje?" zeptal se chladne Arleyod.
Asyana se k nemu otocila a vypadala, ze chce odpovedet, ale v tom klesla na postel. Znavene si otrela celo.
Pribehla jsem vystrasene k Remusovi.
"Neni ti nic?" mirne jsem s nim zatrasla, jestli je vubec pri vedomi. Lehce kyvl. Byl.
"Co se to tady stalo?" vyzval znovu Arleyod a byl mu na hlase znat v vztek.
"Prepadli nas..." vydechla Asyana a ja se rozhlidla kolem. Az ted mi doslo, ze cela mistnost je jako vzuru nohama. Neporadek az hruza, diry ve stene, skrinich, i jedne z matracich - te Rabastanove. Zrejme nasledky silnych kouzel.
"Kdo?" otazal se Arleyod mrazive a jeste vic se zamracil. Oboci se mu temer spojilo do jedne carky a z jeho hlasu mi naskocila husi kuze.
"Nejaka divka s dlouhymi, bilymi vlasy a cernoska s cernymi dlouhymi vlasy." odpovedela Asyana.

"O.L.!" zavrcel ucitel a v ocich se mu nebezpecne blysklo. Pote kriticky zhodnotil zraneni tech dvou a nejspis uvazoval, jestli stoji za to je zavest na osetrovnu. Tohle se tam beztak stava bezne...
"Pojdte se mnou..." zavelel nespokojene a mavl rukou. Cekal, ze za nim hned pujdou, jenomze kdyz se Asyana pokusila postavit zavravorala a musela jsem ji podeprit, aby nespadla a neprastila se do skrine a Remus bud nevnimal, nebo nemel silu se zvednout, nebo vubec odpovedet.
"Tak co je?!" vystekl podrazdene.
"Pane Arleoyde, oni se sotva hybou a Remus se ani nehybe!" informovala jsem ho roztresene.
Ten si otravene povzdechl, vycaroval nositka, nalozil je a sel odlevitovat na osetrovnu. Me nakazal jit do Velke sine na veceri a informacni program, abych ho pak mohla sdeli sve skupine a vubec ho nenapadl tak malicherny detail, ze nevim kde to je.
Nastesti jsem ale nespanikarila, coz se vazne divim po tehle podivane, a napadlo me zajit za vedoucim nasi skupiny, pohlednym klukem a zdejsim casanovou.
Zaklepala jsem a on mi prekvapive otevrel. Myslela jsem si, ze bude na veceri.
"Ahoj, copak?" venoval mi zarivy usmev.
"Ztratila jsem se!" pokrcila jsem rameny a venovala mu neviny pohled. Ani jsem se nemusela moc namahat.
"Aha, tak jdeme na Velky sine, stejne jsem chtel ted vyrazit!" usmál se.
"A kde mas zbytek tvoji skupiny?" zajímal se.
"Na ošetřovně..." informovala jsem ho. Nejsem si jistá, že jestli mu zmrzl úsměv na rtech, nebo si jenom cvičil obličejové svaly...
"Už tak brzo? Kdo za to může?" zeptal se znuděně a otráíveně najednou a protahoval si pusu. JO, tak to si jenom cvičil svaly...
"Jo...Prej nějaké O.L..." pokrčila jsem rameny lhostejná k jeho nezájmu. Radši.
"Jo, O.L... známé firmy..." protočil oči.
"Přepadávají často?"
"Hm... často není správné slovo. Spíš bych použil pořád..."
"Aha... OPRavdu klidná škola..." na sucha, hlasitě jsem polkla. Určitě to slyšel. Překvapeně se na mě podíval a já trochu zrudla. Jo, určitě to slyšel.
"Netřeba se děsit... Ošetřovna to zatím většinou spravila..."
"Většinou?" zděšeně jsem se na něj obrátila. Pokrčil rameny.
"Jo, většinou..."
"Jaktože většinou?" otravovala jsem dál s nemalou hrůzou a panikuo v hlase nad pomýšlením, že strávím v tomto sídle hrůzy dalších čtrnáct dní!
"No... jednoho pokousal vlkodlak, dalšího zabil upír - to byl zvlášt podrazák. Dlíbil, že bude zabíjet jenom zvířata a hádej? No jasně, že ne...Za měsíc byl student mrtvý. Měsíc bez toho vydržel a pak..."
"Dobře, nemusím slyšet detaili!" skočila jsem mu chvatně do řeči.
"Tak jo. A potom se nám stala taková zvláštní nehoda... Bylo to myslím v mém prvním ročníku, ted jsem v šestém a měli jsme hodinu létání. Dělali jsme takové ty klasické cviky jako hop a tak dále, než jeden frajer nasednul na koště, vyletěl až k věžičkám a chtěl se jedné dotknout a letět zpátky, nejspíš, jenomže mu to nevyslo a podlouzly mu nohy, které měl zapřené o střechu a koště mu vylítlo. Zachytil se jedné věžičky, ale ta se mu urvala a tak padal po té strmé stěně, než narazil na špičku jedné z dolních věží." Stála jsem tam jako solný sloup a zapomněla snad i dýchat, ja jsem na něho valila oči a pusu staženou do uzké, šokované čárky.
"Po tomhle jistě chápeš, proč mu ošetřovna nijak zvlášt něpomohla!" ušklíbl se jízlivě a když spatřil můj výraz tváře, rozesmál se na celé kolo. No to je dobrý. On se tam směje a já jsem vystrašená k smrti.
"Na tohle nemám nervy..." mávla jsem rukou směrem k Davideovi.
"Jé, čau Rose!" mávl na mě James.
"Nazdár!" zahlaholila jsem, jako bychom byli nejlepší kámoši. To nejsme, ale v téhle díře se musí všichni normální semknout.
"Tak co, s kým si?" ptala jsem se ho, a Davide s jejich vedoucí šli před náma.
Kývl hlavu doleva směrem k Narcisse Blackové a nějakým dvoům pobudům, kteří vypadali jako její poskoci.
"Nedá se s nimi vydržet!" postěžoval si. "Neustále ji balí trapnýma frázema, běhají kolem ní a skáčou jak ona pískne. Za chvilku se jí snad začnou klanět!" protočil otráveně oči.
Roštácky jsem do něj žduchla.
"No vidíš, a takhle se cítí Lily! Teda až na to, že ona si to neužívá!" ušklíbla jsem se. Teatrálně si povzdechl.
"No jo pořád, to mi říká i Siri... Jo a prej už sbalil Morgan..." ušklíbl se.
"To je blbost!" zavrhla jsem okamžitě. "Morgan by se nedala sbalit do hodiny!"
"Tak vší co, Havraspár. Chytrá taktika. Siri říkal, že se k němu tulila už od začátku, aby jí ti dementní spolubydlící neotravovali. A taky mu prej řikala, že s ním hoflá pořád spát, aby měla alespon nějakou pohodu v tohmle měsící!" Zakřenil se na mě.
"Doopravy chytrá taktika..." poznamenala jsem překvapeně.
"Ale chudák Remus... I když se Morgan vubec nedivím. Na jejím místě bych pravděpodobně udělala to samé... Představ si, že nás přepadli!"
"Cože?" vykulil oči. "Kdo? A jaktože si potom v pohodě a kde je vubec Remus?" rozhlížel se-
"Na ošetřovně spolu s Asyanou. Přepadli je nějaké O.L - zkratka pro místní gang a me neprepadli, protoze jsem se byla projit, kdyz se Rem s Asyanou zacali stekat kvuli teplotnim zmenam!" informovala jsem ho s usklebkem a pozorovala, jak se jeho vyrazy meni. Bylo to docela zajimave, ale nejlepsi, kdyz spatril Lily, opbjevil se na jevo tvari vyraz blazeneho zasneni. To jsem opravdu vyprska smichy.
"Lily!" Zakricela jsem a zurive na ni mavala. Otocila se a zamirila k nam.
"Ahoj..." mavla mi.
"Co se stalo? Teda krome toho, ze sdilis pokoj s jednou z Blackovych a mym dementnim bratrem?"
Lily si mohutne povzdechla.
"Jo, to je prave to, co se stalo..." vypadala, ze se kazdou chvili rozbreci, tak jsem ji kamaradsky objala.
"To bude dobry, to zvladnes... Dva tydny, predstav si to, JEN dva tydny, to utece jako nic!" Presvedcovala jsem ji, ale nebyla jsem si jista jestli ji, nebo sebe.
Podivala se na me tim zpusobem, jak se divate na nekoho o kom cite, ze stoprocentne lze. Povzdechla jsem si a radsi pokracovala v ceste na veceri.
"Sednete si vsichni po skupinkach!" hlasal nas vedouci. S Lily jsme na sebe pohledli zpusobem, kaslem na nej a sedli si k jednomu z mnoha kulatych stolu. Videla jsem, ze vetsina lidi se posadila podle sveho.
"A co ty, jak to zvladas?" zeptala se.
"Myslis az na tak "malicherny" fakt, ze je Remus s Asyanou na osetrovne?" odpovedela jsem ji otazkou.
"Coze?" dokovane vyjekla. Nez jsem ji to vsechno stacila rict, prisel k nam vedouci Liliyiny skupiny.
"Ahoj!" Mavl na nas. Lily mu to rozjarene oplatila a ja jen kyvla.
"Tady mate denni program," dal nam na stul dva papiry formatu A4 a prisedl si.
"Tak co, Lily, jak jde zivot? Slysel jsem, ze ti z tveho pokoje jsou pekni hajzlici," Lily utrpne prikyvla.
"Jo, to bohuzel jsou..." jeste chvili takhle tlachali, ale potom se nastesti objevilo jidlo, tak jsem si uz nemusela pripadat jako treti kolo u motorky.
"Tak ja jdu, mejte se!" Povzbudive mrkl na Lily.
"Neco mi uniklo?" zeptala jsem se vyznamne.
"Ani ne, je to muj bratranec...."
"Aha..." Po veceri jsme byli nuceni si vyslechnout proslov reditele skoly, ale nic extra zajimaveho nerikal. Ridte se podle programu... Chovejte se slusne.... blablabla.... nam at o slusnosti nic nerika. My nenapadame Kruvalske zaky. Koneckoncu to bychom museli byt hodne blby s jejich zasobou kouzel z cerne magie.
Po veceri jsme museli jit do svych pokoju. Jeste dlouho jsme vsak s Lily staly na chodbe, jelikoz se nam nechtelo odejit od nejlepsi kamaradky do prostredi plne nenavistnych vln. Ale musely jsme se rozloucit, kdyz jsme spatrily priblizujicicho se Arleyoda, ktery se na nas vyhruzne mracil. A tak jsme radsi zapadly do svych pokoju.
Ja to nemela tak spatne, protoze tam nikdo nebyl, ale bala jsem se o Lily a co ji udelaji ti parchanti.
A tak se stalo, ze bylo pul jedne v noci a ja porad jeste nespala, tak jsem to vzdala a vytahla si denicek. Mozna si rikate, ze to je hloupe a detinske, ale kdyz jste 2 mesice uplne sami, bez kamaradu, bez ramene na vyplakani a ucha na vyslechnuti, je to uz jakasi nouze.
A zacala jsem psat...

Je 2.10 a mam za sebou prvni den v Kruvalu. 14 jich jeste zbyva. Vlastne 13 pokud vezmu v uvahu, ze je po pulnoci. Prvni den, prvni napadeni...Nejsem ani trochu zvedava, co bude dal, ale bohuzel se tomu nevyhnu. Kdo vi, co prinesou nasledujici dny, ale z celeho srdce doufam, ze budou o hodne klidnejsi, nez nas prijezdni den, utecou rychle a my se budeme moci kochat pohledem na Krasnohulky. Jo, kez by... Jenom skoda, ze nechtene dny utikaji dvakrat tak pomaleji. Ale snad to tu vsichni /tim vsichni nemyslim vetisnu zmijozelskych/ prezijeme a odneseme si nejake pekne zazitky. Tot vse.... Rose.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JanulQa! JanulQa! | Web | 21. listopadu 2009 v 13:32 | Reagovat

hojky máš moc hezů blogííís!:)
zapoj se plsky do bleskovky na mym blogu :)
a esi chceš tk se s tebou klidně spřátelím :)
kdybys měla zájem tk to naapiš k tý bleskovce byla bych moc ráda :)
ahojky a sorry za reklamku :)

2 Jaune Jaune | Web | 21. listopadu 2009 v 14:33 | Reagovat

jééé, já už ani nedoufala, že se tu něco nevého objeví ;))) pravda, bylo to trochu zmatené, jak jsi samaříkala, ale fajn ;))) aspoň že to je :P

3 Maya99 Maya99 | Web | 23. listopadu 2009 v 8:25 | Reagovat

Konečně, já už myslela, že se neukážeš. Maličko jsem se chvíli ztrácela, ale jinak jsem si to užívala. Jen doufám, že je nehodláš nějak zdeformovat nebo zamordovat, to  bys asi pak taky nežila :-D

4 nat nat | Web | 24. listopadu 2009 v 17:08 | Reagovat

....ღღღღღღ......................ღღღღღღ
..ღღღღღღღღღ............ღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღ....ღღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღღ.ღღღღღღღღღღ
..ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
....ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
........ღღღღღღღღღღღღღღღღღ
..............ღღღღღღღღღღღღღ
....................ღღღღღღღღღ
........................ღღღღღღ
...........................ღღღღ
............................ღღღ
.............................ღღ
..............................ღ
............................ღ
.........................ღ
......................ღ
..................ღ
.............ღ
.........ღ
......ღ
....ღ
......ღ.......................ღ....ღ
..........ღ..............ღ...............ღ
..............ღ......ღ.....................ღ
...................ღ........................ღ
................ღ.......ღ..............ღ
..............ღ.............ღ....ღ
.............ღ
...........ღ
..........ღ
.........ღ
.........ღ
..........ღ
..............ღ
...................ღ
..........................ღ
...............................ღ
.................................ღ
.................................ღ
..............................ღ
.........................ღ
..................ღ
.............ღ.........ღ
.....ღ
...ღ
.ღ.............................ღ....ღ
ღ..........................ღ...........ღ
.ღ......................ღ................ღ
..ღ...................ღ..................ღ
...ღ....................................ღ
.....ღ................................ღ
........ღ.........................ღ
...........ღ...................ღ
..............ღ..............ღ
..................ღ.......ღ
.....................ღ..ღ
Tohle pošli všem svím ♥ SB ♥ jestli je máš ráda jak ja tebe !!!

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 26. listopadu 2009 v 20:36 | Reagovat

Dlouho jsem tu nebyla, uznávám :-( a tahle kapitola je milým přívítáním zpět, tak doufám, že brzy přibude další ;-)

6 Elizabeth de Ténèbres Elizabeth de Ténèbres | Web | 27. listopadu 2009 v 7:16 | Reagovat

moc pěkná kapitola. už se těšim na další. jenom mi tam občas chyběly ty háčky a čárky. bez toho se to čte celkem blbě. ale jinak fakt moc hezká kapitola. jsem zvědavá, co bude dál :D

7 Lirael G. M. N. d C. M. von R. Lirael G. M. N. d C. M. von R. | E-mail | Web | 1. prosince 2009 v 17:23 | Reagovat

Za tim, že se je Chodůře out si stojim. Od Super star očekávám jak hlas tak estetiku v mezích krásy a ne, že když na mě vyjukne tak se leknu až se poleju Frappé... :D
Upřímně, jeho zběv mě nebere a vzhled už vůbec ne. Takže asi tak a v mém okolí to má stejně dost lidí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama