Prolog - Naposledy

28. října 2009 v 14:54 | Gaīa |  Nový život
Prolog - Naposledy


Zavřela oči a nechala tělem prostupovat bolest. Vzpomínky naplnily její mysl v okamžiku.

Sklonila se nad jeho mrtvým tělem a objala ho.
"Ne, to nemůze být pravda!" šeptala zoufale, ale sama věděla, že to nepomůže. Byl mrtvý. A ona věděla, kdo ho zabil. Jiní by nejspíš v takové chvíli mysleli na pomstu, ale ona ne. I když ji jeho smrt nesmírně bolela, nikdy by nedokázala nikomu ublížit.
"Indie...Musíme jít..." zašeptal muž a přistoupil k ní. Ona ho však jestě pevněji objala. Nemínila ho nechat samotného. A na jeho telo začaly dopadat smutné slzy a tvořit malé potůčky.
"Indie..." vyslovil muž znovu, ted však bolestně
Nemvnímala ho. Vnímala jen jeho blízkost a své vzpomínky.
Matně si uvědomovala, že ještě než se naposledy rozloučili, řekl > "Je to naposled..." a naposled jí objal a řekl Miluji tě. Tehdy si významu jeho slov nevšímala. Byla vic zaměstaná sama sebou. Strašne sobecká a ted si to vyčítala.

"Už nikdy..." slyšela samu sebe pronést do ticha a tehdy jí poprvé smutek naprosto pohltil a místost se naplnila jejími hlasitými vzlyky.
Nevěděla, jak dlouho ho objímala a plakala a bylo ji to jedno. Tehdy ho naposled viděla.

"Indie, jdeme?" přerušil jí jeji otec z nostalgie. Utřela si slzy a přikývla.
Sestupovaly dolů točitým schodištěm směrem ven z domu.
Otec otevřel hlučně dveře a ona je tiše zavřela. Ocitli se venku na chladném vzduchu počínajícího podzimu.
"Chytni se přenášedla!" vyzval ji, ale než se ho doopravdy chytila, otočila se na dům, ve kterém toho tolik prožila. Lásku, smutek, bolest. Ve kterém ho naposledy viděla, kde ho navždy ztratila.
Zavřela oči, do kterých se jí znovu nahrnuly slzy a natáhla ruku k přenášedlu, ale nedotkla se ho. Bála se, že když to uděla, zapomene na vsechno co ji spojovalo s drivejsim zivotem. Nechtela ty vzpominky ztratit, prestoze byly toli bolestne. Chtela si ho navzdy uchovat v pameti.
"Neboj se..." ujistil ji otec, jako by mohl cist myslenky. Ale ne, nemohl, vycetl ji strach z tvare.
Natahla tedy ruku jeste o centimetr dal a jakmile se jeji ruka dotkla prenasedla, vsechno kolem ni se rozplynulo. Bloudila ve viru nekolik minut, nez ucitila tvrdnou zem.

"Jsme tady!" hlasal jeji otec a pomahal ji vstat. Kdyz se mu to konecne podarilo, uvidela Indie za svitu mesice Bradavice.
Jeji novy domov.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 28. října 2009 v 15:18 | Reagovat

hmmm... zajímavý... jsem zvědavá na pokračování... ;)))
jinak, tos psala schválně bez háčků a čárek? xD

2 Nat Nat | Web | 28. října 2009 v 19:02 | Reagovat

vypada to dost zajimave, budes delat info....?

3 Lucy-y Lucy-y | Web | 28. října 2009 v 21:39 | Reagovat

vypadá to víc než zajímavě,už se těším na kapitolu :)

4 Maya99 Maya99 | Web | 29. října 2009 v 12:22 | Reagovat

Úžasný, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, tak nás nenapínej :-D

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 31. října 2009 v 19:20 | Reagovat

zakázat takový prology... člověk se nic nedoví a já bych ráda věděla vždycky všechno

6 Nat Nat | Web | 8. listopadu 2009 v 19:44 | Reagovat

na zacatek to vypada zajimave uz se tesim na pokracko :D

7 Nel-ly Nel-ly | Web | 12. listopadu 2009 v 17:25 | Reagovat

:D nechci působit jak nutička - jen někdy - ale nebaví mě čekat ;-) :D

8 wladka wladka | Web | 18. listopadu 2009 v 16:20 | Reagovat

noo tak toto sa mi pacilo.....
pokracko

9 Aňulka Aňulka | Web | 24. prosince 2009 v 21:24 | Reagovat

Popravdě mě zaujal název první kapitoly, tak jsem se musela vrhnout i na prolog, samozřejmě.
Je to zajímavé a zvláště to jméno je takové záhadné a moc hezké :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama