9. Kapitola - Nezapomenutelná jízda

6. října 2009 v 20:36 | Gaīa |  Jedna malá Rose...
Měsíc utekl celkem rychle a i z napadení těch tří, jsem se vzpamatovala celkem rychle. Morysová byla pořád stejně otravná a lektvary jsem zvládala jen díky Remusovi, kterého jsem se pobvaveně zeptala na to, jak to bylo s tím panikařením, jelikož se mi to nezdálo moc pravděpodobné. Nešlo o to, že bych Mel nevěřila, spíš jsem si nedokázala představit Remuse, jak panikaří. On, vždy takový klidný... Ne, nedalo mi to a zeptala jsem se ho na to osobně. Byly zrovna lektvary, což není moc dobrá hodina pro bavení, ale já věřila, že když budu mluvit hodně potichu, Morysová si ničeho nevšimne (to jsem ještě nevěděla, že ta baba má oči i na zádech) a navíc jen v lektvarech mám možnost zastihnout Remuse samotného bez Pobertů, se kterými jsem se mimochodem velice spřátelila. A tak jsem toto téma nadhodila uprostřed poklidné práce v poklidné třídě, zrovna když Rem dusil švába, nebo co to bylo odporného.
"Reme, ty jsi panikařil?" zeptala jsem se ho pobaveně bez okolků. Původně jsem to měla v plánu zaobalit vším možným, ale pak mi došlo, že bych se možná nedostala k jádru věci, a tak jsem se na to vykašlala.
"Měl jsem o tebe starost." řekl kapku podrážděně, což jsem vůbec netušila proč. Že by ho tak rozhodila moje otázka?
Mlčela jsem a tak dodal.
"Jestli ti to vadí, klidně jsem tě tam mohl nechat." odsekl. Tohle rozhodilo mě. Zas jsem toho tolik neřekla... Vlastně to byla jen malá nevinná otázečka a on z toho hned dělá vědu.
"Ne, jen mě to překvapilo," vysvětlila jsem. Proč bych asi tak chtěla, aby mě nechával zraněnou v trní...
"Jistě, Mel žalovala..." odtušil.
"Neber to jako žalování, spíš jako..." chvilku jsem dumala, jak to správně nazvat, "kamarádskou informaci."
"Jo, takové 'kamarádské informace' se přenášejí velice rychle, jak jsem si všiml." procedil skrz sevřené zuby. Nechápala jsem o co mu jde a musela se hodně ovládat, abych mu neodsekla něco hodně neslušného.
"Reme, já sutečně nevím, proč jsi tak naštvaný, ale z jedné neškodné, kamarádské otázky nemusíš hned dělat elementární fyziku." řekla jsem relativně v klidu. Povzdechl si a věnoval mi unavený pohled. Všimla jsem si, že má výrazné kruhy pod očima.
"Promin, já... blbě jsem se vyspal a ... jsem trochu podrážděný," zamumlal.
"To jsi mi mohl říct hned, pochopila bych to." vyčetla jsem mu.
"Tak promin..." omluvil se znovu. Nic jsem na to neříkala. V podstatě jsem mu neměla co odpouštět. Koneckonců mi zachránil život...

A potom, když jsme se sešli jen my dva na snídani o dva dny později, jsem se dozvěděla i něco o té dívce.

Seděli jsme mlčky u stolu a jedli tousty s míchanými vejci. Nebo spíš já jedla a Remus zíral. Né na mě, ale na někoho za mnou. Seděla jsem naproti oknu a on měl přímý výhled na Havraspárský stůl.
Uhrančivě kohosi hypnotizoval, ale spíš se mu dařil úplný opak - on byl jako zhypnotizovaný. Nebo možná ani né jako.
Když to trvalo více než pět minut, přestalo mě to bavit a rezolutně jsem mu zamávala rukou před obličejem.
Konečně na mě zaostřil.
"Remi?" zkusila jsem, když nic neřikal.
"Neřikej mi Remi!" Jaká úleva slyšet konečně jeho hlas.
"Oh, tys neoněmněl?" hrála jsem překvapenou.
"Ne, proč bych měl?!"
"Přece proto, že už hezkých pár minut zíráš na Havraspárský stůl!"
"Zkoumal jsem dřevo..." odbyl mě, kousl si toastu a dál se věnoval vytrvalému zírání.
Ale tenrokrát jsem zasáhla dřív, než po pěti minutách.
"Tak to vyklop, kdo to je?"
Nedřív chtěl něco namítnout, ale potom mu došlo, že s výmluvou bych se nespokojila a tak šel s pravdou ven.
"Vidíš tu dívku?" ukazoval Remus k Havraspárskému stolu (nečekaně) na jednu blondatou dívku s černým podbarvením. Byla opravdu velice hezká a něčemu se zrovna smála.
"Tak tohle je ta, kvůli které jste se se Siriusem prali?" zajímala jsem se.
"Jo," povzdechl si, "jenomže problém je v tom, že Sirius ji chce jenom na seznam 'opíchaných' a ..." zasekl se.
"A ty jseš do ní upřímně zamilovaný?" navrhla jsem a dávala si veliký pozor na to, aby to nevyznělo ironicky, což dofám nevyznělo.
"Nejspíš jo..." zahuhlal ke svému talíři.
"Jenomže nemůžu si pomoct. Ona je prostě tak... výjmečná..." vydechl a vrhl k ní ještě jeden dlouhý, smutný pohled.
Naprosto jsem mu rozuměla. Taky jsem chovala platonickou lásku k jednomu naprosto výjmečnému klukovi z Krásnohůlek, kterou mi později dokonce částečně opětoval. Ukázalo se ovšem, že byl výjmečný až moc. Nemohli jsme spolu být...
Při vzpomínce na něj mě bolesteně píchlo u srdce. Moc jsem ho milovala a možná ten cit stále někde uvnitř přetravával.
Děsila jsem se toho, že když příjdu do Krásnohůlek a uvidím ho, tak že bych ho mohla zase začít milovat.
"Rose, není ti nic?" zamával mi před obličejem Remus.
"Proč?" zpozorněla jsem. Doufala jsem, že jsem neměla nasazený pholed typu: Velká láska.
"Jenom, že máš takový... skelný pohled," zarazil se a podezřívavě na mě kouknul.
"To... nic..." mávla jsem rukou, ale radši odešla do společenské místnosti Nebelvíru.
Ale vratme se zpátky k tomu, že mesíc rychle utekl. Ano, velice rychle. Až moc, bych řekla a za mín než 6 hodin budeme sedět ve vlaku do Kruvalu...
Je totiž přesně ... 9:03 a odjíždíme o půl osmé. Musím, vstát už v šest a sbalit si, prtoože jsem se na to předtím vykašlala a ted už se mi nechce. No, snad nezaspím, to by byl teda průšvih... přemýšlela jsem a dívala se do plápolajícího ohně.

"Čauky..." pozdravila mě smutně Melanie.
"Ahoj, pořád je ti líto, že nejedeš?" zeptala jsem se.
"Jo, a moc..." přiznala, "budu se tu strašně nudit a se segrou to bude k nevydžení..."
"Ale no tak, zas tak hrozné to určitě nebude a navíc nebudeme pryč tak dlouho, jenom měsíc!" snažila sjem se ji povzbudit, ale moc to nepomáhalo.
"A až se vrátíme, tak s tebou zajdu do toho kadeřnictví," dodala jsem. Jo, ještě jsme tam nebyly, protože nebyly vycházky a zdrhat se nám fakt nechtělo. Nehledě na to, že jsme slušné dívky.
"Super!" rozzářila se Mel a utíkala nahoru do pokoje, nejspíš se upravit.
Mrzelo mě, že i když už nebyla tak velká barbína a už vlbec né taková jako Sophie, ale stejně to byla fiflena. Doufala jsem, že se to s černou barvou změní. Koneckonců, to by nemohla mít černou barvu a nosti růžové oblečení, by vypadala jako emo...

Do postele jsem se doploužila někdy kolem 2 hodiny ranní, jelikož jsem se nemohla přinutit vstát. Málem jsem tam usnula a nebýt mého drahého Remuse by se to jistě i stalo, což by bylo hrozně, jelikož bych se ráno nevzbudila v šest jak jsem původně chtěla, kvůli velké vzdálenost mezi mnou a budíkem.

"Rose, vstávej, ROSE!"
"Uhm, ještě chvilku..." zamumlala jsem a otočila se na druhý bok. Nebo jsem si aspon myslela, že se otočím na druhý bok do té chvíle, než jsem uctíila chladnou podlahu a zárověn jsem si narazilai kostrč... Nepřála bych to nikomu z vás...
"Áu, Lily!"
"Promin Rose, ale už je sedm hodin!"
"SEDM?!" zvedla jsem se jako kdybych zjistila, že sedím na mraveništi a letěla do koupelny, kde jsem se jakžtakž zkulturnila. Poté jsem tryskem vběhla do pokoje, otevřela skřín tak, že se málem urvaly dveře a přikázala sbalit. Všecko se mi začalo rvát neůhledně do kufru. Když jsem to konečně měla hotové, tak jsem ho zacvakla, ani nevím jak a běžela dolů. Už bylo 7:20.

"Zaspalas?" zeptal se mě Rem pobaveně.
"Jo, co je tady k smíchu?" vyjela jsem na něj.
"Ale nic..." mávnul rukou, ale v očích mu stejně hrálo.
"A vůbec, kde máš kámoše?" narážela jsem samozřejmě na Siriuse s Jamesem.
"V pokoji." řekl jakoby nic.
"A to pořád spí?" vykulila jsem překvapeně oči.
"Ne, balí. Za chvilku by tu měli být..."
"Čau lidi!" pozdravil udýchaně James.
"My o vlku..." usmál se Rem a pohled zatoulal k Havraspárskému stolu, ostatně jako vždycky.
"Prošvihl jsem něco?" zaraženě si sedl James.
"Vůbec nic. Kde je Tichošlap?"
"Šel se vychcat. Zase ji hypnotizuješ?" zakřenil se James na svého kamaráda."
"Ještě ty začínej..."
"Jistě, budu!" provokoval ho.
"Dobře, tak já začnu o Lily!" naštval se Rem.
"No dobře, dobře...zas tak moc jsem neřekl..." usmiřoval si ho.
Tahle konverzace mě pohltila tak, že sjem dokonce zapomněla i jist. Když jsem se zase rozpomněla, jídlo zmizelo.
"Do prčic, mám já ale smůlu..." zaklela jsem.
"Klídek, já mám taky prázdej žaludek..." klidnil mě truchlivě James. Musela jsem se tomu jeho tonu hlasu rozesmát.

U kočárů

"Siri, pohni, sprinty, sprinty!!!" povzbuzovali jsme Siriuse, který k nám běžel, co mu jeho nohy stačily, aby stihl poslední kočár.
"No konečně!" zvolal James, když doběhl a všichni jsme se namačkali do jednoho kočáru. Jako já Lily a Poberti.
"To byste nevěřili, jak ty hajzli byly narvané, jsem se málem pochcal..." dal Sirius volný průchod svým emocím.
"Si děláš prdel kámo!" řehtal se James. Všimla jsem si, jak Lily nad tímto slovníkem ohrnula nos a její pohradvý výraz směřující k chechtající se dvojici nemohl říkat nic jiného než: "Primitivové!"
"Ve vlaku si musíme najít kupé daleko od nich!" šeptla mi Lil do ucha, ale já zamýšlela něco úplně opačného.
"Budem s nima." navrhla jsem.
"Ty chceš být s těma neandrtálcema?" ujištovala se.
"A co Remus?" zamračila jsem se.
"Fajn, toho tam nepočítám, ale coti dva?"
"Lily, je s nimi sranda." přesvědčovala jsem ji.
"Pokud se chováš jako oni." trvala na svém.
"A můžeš se bavot s Reme!" navrhla jsem. Já bych se sní teda bavit nemohla, protože mě za posledních pár dní dost hodně lezl na nervy. Nejspíš bych ho musela kopnout...
"Tak dobře..." zabrblala Lily nespokojeně.
"KLuci?" zeptala jsem se a když ke mě všichni vzhledli, tak jsme pokračovala. "Můžem si sednout s váma do kupé?"
"Jasně, že můžete!" zapískal Siri na prsty. Nechápala jsem jeho počínání, to jako čekal, že tam budeme dělat kdo-ví-jaké nemravnosti?
"Jistě, že můžeš Lilinko!" sladce se na Lily usmál James. Ta nasadila nanejvýš zhnusený pohled a dělala, že zvrací. Potter povadl.
"Jamesi, nepodlízej!" provokovala jsem ho.
"To máš u mě Malfoyová!"
"Právě sis to vybral tím Malfoyová," odsekla jsem.
"Vážně si nechceš ukrást samotné kupé?" šeptla mi Lily do ucha zoufale.
"To nejde, už jsem řekal, že chci," odvětila jsem, ale taky jsem kapánek propadala panice. Ne, to bude dobrý, to bude dobrý, bude sranda... uklidnovala jsem se. Ale upřímně, nebyla jsme si tím zas až tak jistá. Přece jenom optimista moc velký nejsem...

Ve vlaku

"To je děs..." pronesla jsem nahlas zachmuřeně. Lily souhlasně přikyvovala.
Už jsme byly ve vlaku s těma debilama půl hodiny a za tu půl hodinu stihli probrat milostný život skoro všech ve škole. Padla jsem i já a Lily. Lily obvinili s děvkařství a mě z incestu. málem jsme je zabily.
A Remus? No ten dělalal záslužnou činnost jako obvykle. Četl si.
Už, už jsem se dostávala k tomu, že bud vytrhnu Removi knížku z ruky at máme někoho normálního na bavení (jsem zoufalá, já vím), nebo se s Lily ztratíme na zíchodech, anebo spácham nenápadnou sebevraždu, případně vraždu.
Ale než jsem stihla uděla to nepravděpodobnější z toho, nebo cokoliv jiného, předběhl mě Sirius a vytrhl Removi knížku z ruky.

"Kámo, co to furt čteš za voloviny?" chechtal se jak pominutej. Měla jsem pocit, že on spolu s Potterem bud vypili každej litr vodky, nebo se nenápadně zhulili.

"Nech toho a dej mi tu knížku..." řekl Rem netrpělivě. Kámo, budeš potřebovat velkou fávku trpělivosti, abys u nich uspěl... pomyslela jsem si a v duchu Rema litovala. Ale zároven jsem si nijak zvlášt nepřála, at mu tu knížku vrátí, protože takhle aspon pořád neřešili ti dva jen holky, sex a famfrpál.

"Ne, to ne, ty se s náma vůbec nebavíš." odmítl Siri jeho požadavek a doal. "Tento majetek se úředně zabavuje!" a šklebil se přitom jako idiot.
"Né, kluci, nechte toho!" přemlouval je.
"Ne ne, kdepak, my to tak.. vyhodíme z okna!" vyhrožoval se smíchem James. Remus v tu chvíli vypadal, jako že se rozbrečí.
Z Lily jsme ten tyjátr sledoval jako tenis. Z leva , kde seděl Remm doprava, kde seděli ti dva tlemící se idioti a my s Lily naproti nim uprostřed.

"Dejte mi tu knížku!" zaprosil Rem.
"Blázníš?" ušklíbl se Siri. "Co to vlastně čteš?" zajímal se James a zkoumal předí stránku.
"Tantra? Ty čteš Tantru?" vyjekl James na celej vlak a Remi děsivě zbledl a těžce polknul.
"Co to sakra je?" zakaredil se na kamaráda Sirius.
"To je to cvičení na..." půl hodiny to tam složitě vysvětloval a zatímco Remus vypadal jako že se touží zahrabat a Sirius ho nechápavě sledoval, to my s Lily třeštily oči na Jamese, odkud to sakra ví.
"... tak, chápeš to?" široce se na Siriho usmál.
"Cože? Děláš si ze mě prdel?" díval se na něj, jako by mu přeskočilo.
"No, prostě je to sex pro inteligenty!" zašklebil se james a začal se chalamt jak postiženej. Tuhle jednoduchou definici pochopil i Sirius a taky roztáhl pusu do širokého úsměvu, který po chvilce přešel do podivuhodného hýkání jakési kachny.
Zatímco se ti dva chlamali, Rem vycítil svojí šanci a chnapl po knížce. Ovšem jeho odvážný a velice riskantní zákrok nebyl úspěšný, díky jamesově dobrému postřehu. Chytl knížku a odtáhl ji do bezpečí.
Chudák Remus se praštil do ruky.
"Au!"
Povzdechla jsem si. Prostě idioti se nezapřou nikdy, že ano...
Kluci měli zábavu na nejmín dalších dvacet minut, kdy listovali v knížce s názvem Tantra a smáli se jak malý kluci. Pothlý malý kluci.
Za to remus seděl na sedadle nehnutě jako socha a vypadal, ž emu uletěly mouchy, či včely, nebo klidně i sloni...(ale spíš bych to tipla na knížku)
Došlo mi, že je čas začít normální konverzaci a nějak taktně se ho zeptat na tu knížku.

"Takže Reme, ty čteš Tantru?"
"Hm..." zamumlal.
"Jak dlouho ji máš?"
"Hm..."
"Odkus ji máš?"
"Hm..."
"Řídíš se podle ní?" přidala se i Lily.
"Hm..."
"Vnímáš?" zeptala sjem se nejistě.
"Hm..." nevzdálo se, že nás vnímá. Díval se na stěnu za nás, čily do blba.
"Jseš blbej jak poleno, víš to?" zkusila jsem jeho vnímání.
"Hm...."
"Máš na hlavě pavouka!" zaječela Lily.
"Hm..." bezradně jsme pokrčily rameny. Ale pak mě něco napadlo.
"Morgan Davidsonová je tu!" vypískla jsem.
"Co, cože?" rozhlídl se po nás zmateně. Tak se totiž jmenuje ta jeho kráska. Vlastně jejich...
S Lily jsme se na sebe ušklíbly.

Ale jinak cesta uběhla poklidně...







Řekla bych, že tahleta kapitola není můj obvyklý styl psaní, ale měla jsem v sobě, a asi ještě mám, velkou dávku ironie a jde to poznat xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maya99 Maya99 | Web | 8. října 2009 v 20:30 | Reagovat

Tak to bylo solidně hustý... chudák Remus, já bych se šla zahrabat hned. Má to ale smůlu... Jinak krásně napsaný a už se těším na další.

2 SeiLLeinen SeiLLeinen | Web | 11. října 2009 v 13:11 | Reagovat

jééé..já chci další..tak šup šup..:-)

3 Jaune Jaune | Web | 11. října 2009 v 16:19 | Reagovat

:D místama jsem chytala celkem slušný výtlemy, fakt že jo :))) moc se těším na další ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama