8. Kapitola - Odplata

4. října 2009 v 16:12 | Gaīa |  Jedna malá Rose...
Mel měla pravdu, jak se ukázalo ráno u tlačenice nad informačními papíry ve Velké síni.

Seznam žáků, kteří nás budou zastupovat v Krásnohůlkách a Kruvalu:

Nebelvír

6. Ročník
Lily Evans
Cameronne Black
Rose Malfoy
Sirius Black
Remus Lupin
James Potter

7. Ročník
Amélie Meetson
Lucie Nicolson
Andromeda Black
Alanis Creway
Frank Longbottom
Phill Anderson

Havraspár a Mrzimor mě moc nezajímali, tak jsem je ignorovala a přešla rovnou k seznamu Zmijozelců.

Zmijozel

6. Ročník
Bellatrix Black
Narcissa Black
Asyana la Notte
Lucius Malfoy (no jasně!)
Severus Snape
Rabastan Lestrange

7. Ročník
Morticia Morgue
Laverta Meggan
Amélia Greengrass
Evan Rosier
Gomez Addams
Rudolphus Lestrange

No, super. Aspon že Nicole tady zůstává. I když můj ctěný bratr se svými kamarádkami a snoubenkou taky nebude neškodný... Zatím nebudu propadat panice, třeba se ani neuvidíme...
Ucítila jsme na sobě Lilyin pohled, ale ignorovala ho a šla se projít na zahradu.
Podzimní vítr mi chladil tváře, když jsem chodila po trávě, která už téměř nebyla vidět díky spadanému listí. Rozhlížela jsem se po nažloutlých, hnedých i červených listech a má nálada se zlepšovala. Zjistila jsem, že mě uklidnuje pohled na přírodu.
Je klidná, krásná, svobodná, nezávislá...

"Baf!"
"Jéé!" vyjekla jsem, když se do mě Mel zavěsila.
"Co tu tak sama?" pokrčila jsem rameny.
"Vidím, že léčba šokem nepomáhá!" zamračila se. Musela jsem se zasmát.
"Pojd do hradu," přemlouvala mě. Zavrtěla jsem hlavou.
"Ne, nemám náladu..."
"Proto, že jede i tvůj bratr a Cameronne? Vždyt jsi to musela čekat!" podivila se Mel.
"Ne, jen kvůli tomu ne."
"Ale no tak, nepodléhej melancholismu. Přece jsi do Krásnohůlek chodila, tak se setkáš se svými přáteli!" snažial se mi zepšit náladu.
"Mel, to není o tom. Prosím tě, ted chci být sama."
"Tak jo..." malinko zvadla a odešla.

Procházela jsem se ještě další půlhodinu, než jsem uslyšela nějaké hlasy za stromem. Nemám ve zvyku odposlouchávat, ale byla jsem zvědavá, tak jsem šla blíž.
A najednou zpoza stromu vyšli mý sourozenci spolu s Cameronne.
"Kohopak to tady máme? Naše nepovedená sestřička!" ušklíbl se zhnuseně.
"Co bys od ní taky čekal? Stejná šmejdka jak ti vaši Blackovi!" ozvala se pohrdavě Nicole.
Asi jsem se měla nějak bránit, ale mě přišlo, že by to stejně nemělo žádnou cenu, tak jsem se prostě otočila a chtěla odejít, ale zabránilo mi v tom kouzlo úplného spoutání, které na mě vyslal někdo z té zákeřné trojice.
"Už odcházíš? Ani jses s námi nepobavila!" zněla zklamaně Cameronen a já naráz pochopila, kdo na mě vyslal kouzlo.
"Máme spolu nevyřízené účty drahá sestřičko!" zasyčel hrozivě Lucius.
Otočili mě směrem k nim.
"Copak, to nám nic neřekneš?" provokovala mě Cameronne.
"To jseš takový srab?" přidala se Nicole. Dívala jsem se jim střídavě do očí. Do Luciusových chladných ocelových, do Nicoleniných čokoládově hnědých, pohrdavých a do brčálově zelených od Cameronne.
Necítila jsem strach, i když jsem věděla, že na mě sešlou kouzlo, které mi nebude ani trochu přijemné, jejich intriky jsem dávno znala. Jen... mi to přišlo líto... Byla jsem smutná, že jsou takový. Né na mě, ale na všechny. Že si vypěstovali kamenné srdce, ale k čemu? Aby potěšili svou rodinu? Vždyt to ani rodina není, že je nutí žít podle abrsurudních pravidel a nutí je, aby zapírali samy sebe. A co udělají oni? Perou se za to snad? Nevěřím, že by na to neměli dost odvahy. A taky nevěřím, že se s tak chladnou povahou narodili. Ne, stali se z nich bezcitné svině postupem času pod dohledem svých bezcitných rodičů... I mých rodičů.

"Cameronne?" kývl na ní Lucius. Ta přikývla a pozvedla hůlku.
"Sectum-Sempra!" kouzlo mě odhodilo do trnitého keře. Slyšela jsem jejich škodolibý smích a viděla, jak utíkají.
A začala jsem propadat panice. Nevím, jaké to bylo kouzlo, jelikož takvé jsme se my, v životě neučili, ale každopádně hodně ošklivé probouzející v člověku bolest nejen na povrchu, ale i uvnitř.
A tak, jak se mi na celém těle udělaly krvavé šrámy, tak se mi otevřela i jedna uvnitř, kterou jsem si myslela, že jsem zavřela.
Tu, vníchž jsem uvěznila všechny nežádoucí vzpomínky, jejižch úryvky mě kdysi budily v nočních můrách.
Ležela jsem tam a brečela a nebyla schopná se pohnout. Nejspíš proto, že mě pořád ovládalo kouzlo úplného spoutání, ale i kdybych se byla schopná pohnout, stejně bych to neudělala.
A najednou ke mě někdo přiběhl. Neviděla jsem mu do tváře, viděla jsem jenom jeho hnědé vlasy padající mu do obličeje a slyšela starostlivý hlas, který jsem ovšem nedokázala k nikomu přiřadit. Byla jsem v omámení.

"Rose, slyšíš mě? Rose, no tak, mluv se mnou!" naléhal, ale já nemohla vydat ani jedinou hlásku. Potom ho konečně napadlo ukončit kouzlo.
"Finite!" švihl hůlkou a já mu spadla volně do náruče.
"Rose!" vyjekl, ale nepustil mě a někam mě odnášel. Netušila jsem kam.
Slyšela jsem někoho mluvit a zkoušela jsem otevřít oči. Podařilo se mi to, viděla jsem něco hodně, hodně rozmazaného. A potom jsem upadla do spánku.

Když jsem se vzbudila byla tma. Absolutně jsem nevěděla co se děje, ani kde to jsem. Jen sjem po své levici spatřila osobu s blondatými vlasy.
"Mel?" zašeptala jsem. Okamžitě zvedla hlavu a štastně s ena mě podívala.
"Už jsi vzhůru!"
"Jo, co se stalo?"
"No, to přesně nevím..." zklamala mě. "Ale každopádně tě Remus odnesl sem na ošetřovnu a začal hysterčit, že jsi mrtvá.
"Cože?" vytřeštila jsem na ni oči.
"Jo, byl na něho srandovní pohled!" uchechtla se. "Ale v panice je fakt dobrý, zalarmoval všechny už cestou, a když jsem tě viděla, honem jsem utíkala tady."
"A dál?"
"No, dál...co dál říct!" vrhla na mě zářivý pohled. Nechápavě jsem zvedla obočí.
"No, prostě nás Pomfreyová vyhodila no..." zavrtala pohled do země.
"A... co tu dělaš v tom případě ty?" zeptala sjem se přesto, že mi to bylo jasné. Prostě je tady ilegálně. Ale nemohla jsme si odpustit ji trochu potrápit.
"Jsem tu přez zákaz. Vloupala jsem se sem sotva před hodinkou." oznámila naprosto v pohodě.
"Kolik teda je?"
"Asi něco po čtvrté!" potřásla nerozhodně hlavou.
"Ale Rem, tomu se strašně uleví!"
"To se o mě bál až tak?" podivila jsem se.
"Jo," potvrdila.
"A co Lily?"
"No jo, radši bys tady viděla ji, místo mě, že..." odsoudila se roztrpčeně.
"Ne, to není pravda, mám vás obě stejně ráda, jen mě překvapuje že tady jseš kvůli mě!" vysvětlila jsem.
"No, jo...Ono totiž ... víš, nikdy jsem neměla opravdovou kamarádku, jenom takové ty fifleny, se kterýma mě seznámila Soph, protože já nikdy nebyla seznamovací typ..." vykládala s očima zavrtanýma do podlahy.
"Aha..." přikývla jsem. "A co Lily? Ta je fajn!"
"Jo, to je a nikoho neodsuzuje, jenomže já byla tak blbá, že jsem si nechávala rozkazovat segrou. Jako né úplně, že by mi dávala příkazy, ale nějak mě vždycky přesvědčila, že to co dělá ona je správné i pro mě." na chvíli se odmlčela. "Taky proto ted vypadám tak jak vypadám..." na prst si natočila pramínek svých blondatých vlasů.
"Jakto? Já myslela, že jsi přírodní blondýnka!"
"Ne, to nejsem, ani Soph není. Měli jsme světle hnědé vlasy." povzdechla si.
"Jestli se ti ta blondatá nelíbí, mlžeš si jí změnit!" navrhla jsem, když jsem viděla její utrápený pohled.
"Vždycky jsem chtěla černou!" svěřila se a já i v té tmě viděla, jak jí zajisřili oči.
"Co ti brání?"
"Vypadala bych ja debil..." fnukla neštastně.
"Ne, to rozhodně ne!" oponovala jsem ji, ale nevypadala, že bych ji nějak přesvědčila.
"Víš co, až odtud vypadnu, tak spolu zajdeme do mudlovského města do kadeřnicví a uvidíš, že ti to bude slušet. Věř mi, mám na takové věci cit!" konečně se usmála.
"Díky, jseš vážně kamarádka." Chvíli jsme měla pocit, že se rozbrečí dojetím. Ale kdo ji to mlže mít za zlé, když se doted kamarádila jenom s vymatlanýma fiflenkama?
Ehm...zdravotnice...
"Co tu děláte, okamžitě vypadněte!" rozkřikla se a Mel honem vyběhla z ošetřovny. Dělala jsme, že spím. Pro jistotu.
Ale něco jsem věděla naprosto jistě. To napadení od těch tří, byla odplata za to, jakou jsem si z Luciuse udělala srandu při zahajování a vlastně i týden potom. Velice bych se divila, kdyby to nechal jen tak být - to by totiž nebyl můj bratr.


Na závěr fotka Soph, Mel a Rose:
Sophie





Melanie

Rosemary

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sawarin Sawarin | Web | 5. října 2009 v 0:14 | Reagovat

Nádherná kapitola.. Jsou to strašný parchanti ten Lucius a celá ta partička. Těším se na pokračování..:)

2 Maya99 Maya99 | Web | 5. října 2009 v 20:16 | Reagovat

Krásný, jen ji docela lituji, Malfoy je totální magor :-( Ach jo, ale bylo to krásně napsaný. Musela jsem se smát při představě Remuse, jak hysterčí

3 Jaune Jaune | Web | 6. října 2009 v 9:01 | Reagovat

hm... luciusek je teda bráška k pohledání :)))

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2009 v 21:18 | Reagovat

hysterickej Remus - paráda :D
asi bych měla přestat komentovat každou kapitolu co? ti to tu zamořim :D ale neumim držet pusu

5 Twinky Twinky | Web | 28. ledna 2010 v 14:43 | Reagovat

Fakt super poviedka!! :)   Ta Mel sa mi zdala sympaticka už od začiatku.   ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama