5. Kapitola - První školní dny

11. září 2009 v 23:59 | Gaīa |  Jedna malá Rose...
Potom co mi zastleskal téměř celý Nebelvírský stůl jsem se nejspíš uvedla docela dobře. Koneckonců, čistokrevné tam nesnáší skoro každý.
"To bylo od tebe pěkně hnusné!" řekla jedna nafučená krasotinka s peroxid vlasama.
"A kdo vůbec jsi, že se pleteš do naší záležitosti."
"Cameronne Black! Máme jeden z nejčistokrevnějších rodů v Anglii!" ušklíbla se a nasadila ten nejpovýšenější výraz, jaký jsem viděla. Na tu nemá ani Nicole a Lucius.
"Víš sestřenko, to je možná pravda, ale jsi v nebelvíru stejně jako já, takže ti to je na úplné houby!"
ušklíbl se zlomyslně Sirius.
"Pche!" odfrkla si a odešla ke Zmijozelskému stolu.
"JAk se mohla dostat do Nebelvíru?" dívala sjem se za ní nevěřícně.
"Jednoduše řekla, že chce tady. A klobouku je jedno, že se s ní otravujem."
"Dědictví?"
"Jak jinak!" ušklíbl se pohrdavě ... hm ... měl hnědé vlasy a tu jizvu v obličeji.
"Jakže se ty jmenuješ?"optala jsem se ho.
"Remus."
"Jo, aha." přikývla jsem.
"Co že tě Blacková tak vytočila?" drcl do něj kamarádsky Potter.
Rem pokrčil rameny.
"Je nehorázně nafoukaná." my se Siriem sme po sobě hodili výmluvné pohledy a rozesmáli se. Rem s Potterem na nás nechápavě koukali.
"Ale to jsou všichni takový Reme!" vysvětlil to Siri za nás oba.
"Jo, bohužel..." díval se kamsi do dálky a snažil se ze všech sil vypadat bezstarostně a totálně mu to nešlo.
Zachytila jsem jeho pohled a povzbudivě se na něho usmála.
"Jakto, že nejíš?" zeptala jsem se překvapeně, protože až ted jsem si všimla, že má prázdný talíř.
"Nemám hlad..." odpověděl malinko přiškrceně.
"Za to Petr je v jídle až po uši co?" podotkl se smíchem jejich rozčepýřený kamarád. Všichni jsme se otočili na malého tlouštíka, jehož pusa nos a dokonce i uši byli celé od omáčky a rozesmáli se.
"Co je?" všiml si konečně že se něco děje a těkal pohledem z jednoho na druhého.
"Ale nic Petře, jen jez dál!" mávl rukou Siri a ušklíbl se na mě. Oplatila jsem mu to.
"Lily, nepůjdem už?" přikývla.
"Taky si toho moc nesnědla!" upřel na mě Remus své pronikavé světle hnědé oči.
"Taky nemám hlad." pokrčila jsem rameny a už jsme šly s Lily do ložnice.

"My... my máme pokoj s Cameronnce Blackovou?" třeštila jsme oči an tabulku s našimi jmény na dveřích našeho pokoje a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Nebo nechtěla...
"Jo, bohužel..." odpověděla Lily chmurně. Nasucho jsem polkla.
"Achjo... a já se tak těšila, že v BRadavicích od těch keců o čisté krvi budu mít klid a my máme pokoj s tou nejhorší z Nebelvíru, to je jak naschvál!" neštastně jsem dosedla na postel u dveří.
"Neboj, to nebude tak strašné, ona si většinou všímá jen sebe a Zmijozelců."
"Většinou?" pozvedla jsem obočí.
"No... občas mě nebo naší spolubydlící řiká, že jsme šmejdky."
"Aha..." zamumlala jsem sklesle.
"Ta to se mám an co těšit. Budu mít oba své sourozence v jedné spolubydlící..." upadala jsem do deprese.
"No tak si ji prostě nebudeš všímat!" navrhla Lily.
"Jenže to nejde si takových lidí nevšímat, chápeš? Jsou jako muchilapka. Cokoliv uděláš, je špatně a oni to komentují."
"A když uděláš něco dobře?" zajímala se. Na šprtku se ani nedivím. Ta musí mít všechno dobře.
"Neexistuje, že něco uděláš sotprocentně dobře. Bud to to přeženeš a tak dále. Ty vůbec nemáš ponětí jaké to s nimi žít. Žiješ si v pohodě ve světě mudlů, zatímcojá se musím otravovat s čistokrevností a podobnýma blbostma."
Lily mě dále nepřesvědčovala. Vybalila sjem si klisickým příkazem- Vybal! Je to docela užitečné, zvlášt když je někdo tak unavený jako já a nechce se mu vůbec nic dělat.
Poté jsem zapadla do koupelny a dopřála si dlouhou, uvolnující koupel.
"Tos sakra nemhola vylézt dřív?!" ječela na mě nějaká ptorefená blondýna.
"Kdo to je?" zeptala jsem se Lily šeptem.
"Naše bloncka číslo 1, číslo dva máš támhle!" ukázala na postel naprosti mě.
"Jsou to naprosto debilní dvojčata a strašně otravné. To už je fakt lepší i Cameronne..."
"Tak to je co říct..." dala jsem volný průchod svým emocím, protože bloncka číslo 2, právě někam odešla.
"Ta co odešla je Melanie a ta v koupelně Sophie."
"Uch..." roztřitě jsem přikývla, protože se mi zdálo, že za oknem vidím draka.
"Melanie chodila se Siriusem, ale nechal ji, protože se se segrou neustále vyměnovaly, aby s ním mohly být obě,a le on to zjistil, protože si braly náhrdelník se svými iniciály!" rozesmála se Lily. Neřekla bych do ní, že je taková drbna.
"Aha..." odpověděla sjem pouze a začetla se do mudlovské knížky Saturnin. V těhle nevtipných obdobích si musím vylepšit něčím náladu.

"Vzbud se!" ječel mi do ucha protivný hlas. Cítila jsem jak na mlj nos dopadá příval slin.
"Fu, to je nechtutné!" otřásla jsem se odporem a otevřela oči a strašně vyjekla, protože mi přímo u obličeje stála Mel, nebo Soph a čuměla se na mě.
Lekla jsem se tam, že jsem se převalila a spadla i s peřinou na zem. Bohůžel moje zadnice i hlava dopadli hodně tvrdě.
"Co sakra chceš?" vyjela sjem an ni popuzeně. Napřímila se a nafoukla.
"Tak já tě tady budím at nezaspíš a takhle mi poděkuejš?"
"Zkus příště budit z dálky a budeš mít víc vděku." doporučila jsem ji a škrábala se na nohy.
Zkoumavým pholedem na hodinky jsem zjisitla, že nemám zrovna nejvíce času, tak sjem se v rychlosti umyla, oblékla a šla.

"Ahoj Lily!" přivítala jsem ji s úsměvem, protože jsem si vzpoměla na svůj sen. Zdálo se mi totiž, že JÁ jsem Saturnin.
"Jdeš pozdě, za pár minut máme hodinu!" pokárala mě místo pozdravu. Ani blbý toust jsem si nestačila vzít. Ale co, beztak sjem stejně neměla hlad.
Den proběhl víceméně vklidu. Seznamování s novým učivem přípravy na OVCE, všichni se mě ptali jaké jsem měla známky a já jim vždy trpělivě odpovídala, že výborné. Zatím jsem totiž neměli lektvary, ve krerých já absolutně nevynikám.
Měli sjsme je mít v úterý, ale učitel/ka se jak si nedostavil/a a tak jsme měli lážo plážo.

"Nebylo to tak špatné, vid?? ptala se Lily, když už sjme obě ležely ve svých vyhřátých postýlkách.
"Ne, čekala jsem to mnhoem horší!" čekala sjem napříkald, že mě budou více otravovat sourozenci, bloncky, Blacková... a ono nic! Zavřela jsem spokojeně oči a oddávajíc se blaženým snům...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarett Clarett | Web | 12. září 2009 v 9:34 | Reagovat

Páni, máš překrásný blog a moc pěkně píšeš ^^

2 Sawarin Sawarin | Web | 12. září 2009 v 12:31 | Reagovat

Skvělá kapitola..:) No jasně, že mám ráda i depresvní.. Já žeru skoro všechny z doby Pobertů..:)

3 Jaune Jaune | Web | 12. září 2009 v 17:35 | Reagovat

tak ona čte saturnina? tak to jí schvaluju, je to skvělá knížka :D a zdálo se jí, že je saturnin? a házela po někom koblihy? :D:D třeba po cameronne :D:D
skvělá kapitolka, moc se těším na další ;-)

4 Maya99 Maya99 | Web | 14. září 2009 v 8:16 | Reagovat

Super, moc se těším na další pokráčko. P.S.:Blondýnky jsou prostě blondýnky, co? (Tímto se omlouvám všem blonďatým holkám s mozkem, a tímto i své kamarádce, která je nejchytřejší ze třídy a je to i bloncka :-D)
Fakt hezký, jen tak dál.

5 alexeja alexeja | Web | 25. září 2009 v 15:42 | Reagovat

Taky bych chtěla samý výborný :D Skvělá kapča!!!

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2009 v 20:18 | Reagovat

Blacková v Nebelvíru? No chudák holka...neděláš jí to lehký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama