4. kapitola - Zrádkyně!

7. září 2009 v 22:00 | Gaīa |  Jedna malá Rose...
Rychle jsem se rozběhla k vlaku a nastoupila do něj. Nechci se zapsat jako "ta čistokrevná zmije".
V moji zběsilosti jsem narazila do nějakého kluka.
"Oh, promin!" omlouvala jsem se horlivě.
"Nic se nestalo!" řekl a frajersky se na mě usmál. Ten bude pěkný děvkař. Nejistě jsem na něho kývla a radši ho opatrně obešla.
"Hey, smím znát tvé jméno?" zavolal na mě, když jsem byla na konci chodby.
"Snad někdy jindy!" řekla jsem vyhýbavě a zapadla do nejblížšího kupé.
Po pěti minutách ke mě přišla rudovlasá dívka.

"Můžu si přisednout?" otázala se nesměle. Nepatrně jsem přikývla. Něchtělo se mi moc se s někým vybavovat. Myslela jsem na to, jaké to tam bude bez všech těch francouzů a francouzek, co jsem každodenně potkávala a zvykla si i na jejich jazyk. Dalo by se říct, že ted už umím mluvit skoro jako rodilá francouzska.
"Jsem Lily Evansová." představila se dívka.
"Rose Malfoyová." sledovala jsem její reakci na moje jméno. Nevypadala moc šokovaně. Tím líp. S trochou štěstí budu mít v Bradavicích aspon jednu kamarádku, které se nepříčí moje jméno. Byla jsem si jistá, že klan Malfoyoů je oblíbený jen ve Zmijozelu. Zatím...
I když samozřejmě jsem nebyla tak bláhová abych si myslela, že někdo, vůbec někdy dokáže nahradit Antoniettu. Ovšem plácat se tam 2 roky bez bližších přátel s provokátérskými sourozenci by bylo o nervy.
"Neznáš náhodou Luciuse Malfoye?"
"Bohužel, je to můj bratr." řekla jsem hořce. Snad z toho pochopí, že nejsem nadšená, že patřím do jejcih rodiny. Jestli se těm příbuzenským, vlažným vztahům dá říkat rodina.
"Aha..." soucitně vzdychla. "Ty jseš nová že? Ještě jsem tě tu neviděla."
"Jo, chodila jsem do Krásnohůlek." přála jsem si, aby už přestala žvanit. Docela mě to otravovalo. Na mluvení jsem neměla náladu.
"A do jaké koleje by si chtěla?"
"Pokud nebudu se svými sourozenci, je mi to jedno."
"Nepotrestá tě rodina, že nejsi ve Zmijozelu?" pokrčila jsem rameny.
Mé přání bylo vyslyšeno a nejmín další půl hodinu žádná z nás nepromluvila. Potom do kupé ovšem vtrhli nějací týpci.
"Nazdar Evansová, nešla bys se mnou na rande?" zahlaholil ten uprostřed, zářivě se usmál a lišácky na ni zamrkal.
Lilyana si mučednicky povzdychla a vrhla prosebný pholed ke stropu vlaku.

"Uhádls Pottere!" procedila nakonec mezi zuby. Klučina se na okamžik zaradoval, ale když si všiml vražedného výrazu svojí krásky, zvadl.
"To jsi ty!" promluvil na mě frajer, kterého jsem předtím omylem porazila.
"Vážně?" znuděně jsem protáhla obličej, zatímco mě pozoroval přimhouřenýma očima. Nechápala jsem, o co mu jde.
"Někoho mi strašně připomínáš!" odpověděl mi na nevyřčenou otázku. Na sucho jsem polkla a nejistě na něj pohlédla.
"A... koho?" ještě chvíli mě podezíravě pozoroval a pak konečně vypleskl.
"Malfoye!" díval se na mě s vítězoslavným úškledkem a naprosto nechápal, proč se na něj jeho kamarádi čumí, jako by se zbláznil. I já.
"Ehm... a kdo teda jseš?" pronesl nejistě.
"Uhm... Rose." vypadlo ze mě.
"Hm jasně a co příjmení?" nepřestával otravovat.
"Proč bych ti měla říkat příjmení. Pokud vím, tys neřekl ani jméno." sjela jsem ho nespokojeně.
"Sirius Black!" na obličeji mu zase hrál frajesrký úsměv.
"Rose Malfoyová."
"Já to věděl!" výskl Sirius. Hm... ten dneska asi nebude v nejlepší formě... přinejmenším vyzařuje dojmem, že jeho IQ připomíná spíš retardovaného králíka, než 16 kluka a podle kradmých pohledů, které na sebe vzájemně házeli jeho přátele, to u něho není zvykem.
"Remus Lupin!" představil se další z party. Ze zájmem jsem si ho prohlížela. Měl světle oříškové vlasy, dobrácké oči ve stejné barvě z níchž vyzařovala únáva, ale i štěstí. Hodně prozradily i tmavé kruhy pod očima. Na pravé tváři se mu rýsovala znatelná a velmi dobře viditelná rýha. Nejspíš se poškrábal nedávno, protože nebyla ještě úplně zacelená.

"Co to máš na tváři?" dívala jsem se na něj strarostlivě. Ani nevím proč, vždyt ho znám sotva pět minut. Jsem už prostě taková. Až na mé nenáviděné příbuzné přehnaně starostlivá.
"Ééé, škrábl jsem se." zamumlal a instiktivně si zakryl tvář. Pousmála jsem se nad tímto počínáním. To, že se škrábl není zas taková trágédie.
Kdybych byla zvědavá, zeptám se ho o co. Ale to už mě příliš nezajímalo, nehledě na to, že mi do toho nic není.
Přikývla jsem.

"James Potter!" usmál se přívětivě ten, co zval Lily na rande. Nechápu, proč nepřijala - nevypadá špatně a podle všeho je i docela milý. Pokud teda můžu soudit podle pár jeho reakcí, gestikulací a pohledů.

"Petr Petigrew." probral se jejich malý kámoš, který předtím vypadal, že je totálně mimo. Soudě podle jeho obvodu pasu, zřejmě na večeři.
Na všechny jsem se mile usmála, ač mi to po 2 měsících prázdných pohledů, nevraživých úšklebků a kamenných tváří činilo nemalé potíže. Musím si to procvičovat. V koleji kde jsou to zřejmě nebude tak strašné. Ale sto procentně tam nebude panovat takový klid jako v Krásnohůlkách. To jsem věděla už ted. Ale dobře, nebudu myslet pesimisticky...
Nakonec mi z toho vyšel podivuhodný škleb.
Naštěstí si toho nikdo nevšiml, protože se vlakem roznesl nějaký hlas.

"Všichni se převlečte do školních hábitů, za chvilku budeme na místě!"

Hlas utichl a Remus začal kámoše vystrkovat z kupé, protože ty hovada by tam klidně byli. Ale co, tak se aspon pozná, že to jsou skutečně kluci a né třeba přiteplení. I když u Petra to je skutečně na pováženou...

Sotva jsem ho na sebe narvala, už jsem slyšela skřípění brzd.

Vystoupila jsem a slyšlela nějakého obra.

"Prváci ke mě!!"
"Ty asi pojedeš na lodkách!" informovala mě Lily. Změřila jsem si lodky pochybovačným pholedem a pak rozhodně zavrtěla hlavou.
"Ne, v tomhle teda rozodně nepojedu. Není to bezpečné." Lily se vedle mě přidušeně zasmála. No, co se dá dělat! Nemůžu za to, že se bojím vody...
Staly jsem tam hodnou chvíli, než se Lily konečně uklidnila. To už zbýval jenom jeden kočár. Svižným krokem jsme se k němu vydaly, ale naneštěstí nás někdo předběhl.
"Pottere!" vřískla Lily.
"Ano krásko?" zazubil se na ni.
"To měl bý náš kočár!"
"Ehm víš, víc jich tu nění. Tak co, natoupíte, nebo jdete pěšky?" Lily cosi zavrčela a vydala se k němu.
Pěkně jsme se tam mačkali, ještěže Sirius shodil toho žrouta na zem.

Dojeli jsme do hradu, který se mi sice líbil,a le dávám přednost klidnějímu stylu (Krásnohůlkám).
Ředitelka Nebelvírské koleje a zástupkyně ředitele tam mluvila něco o kolejcíh, ale co, to po ěm fakt vědět nechtějte, protože to fakt nevím. Měla jsem pocit, že se mi mozková kapacita po jejím žvatlání snížila nejmín o polovinu.
Ale aspon jsem pochopila, že když nás vyvolá, vstoupíme do Velké síně a Moudrý klobouk nás zařadí.
Vystřídalo se pár jmen prvnáků, než jsem zaslechla mé jméno.
Vstoupila sjem tedy do Velké síně, kterou jsem si stihla pořádně prohlídnout. Nevypadala špatně. Vlastně vypadala hodně dobře.
Sedla jsem si na židli a na hlavu nasadila klobouk.
"Hm... velmi zajímavé... jsi velmi chytrá, talentovaná, ale i odvážná...tak kam s tebou?"
"Je mi to jedno, když nepůjdu do Zmijozelu."
"Ach, tvý drazí sourozenci i rodiče a prarodiče tam studovali také!"
"TO je mi jedno, s mými sourozenci a lidmi jím podobní by to bylo peklo."
"Přesto si nejsem jist. I na Zmijozel máš určité předpoklady."
"Jaké?" podivila jsem si myslíc, že se zbláznil.
"Jseš vždy klidná, neprojevuješ skoro žádné emce ..."
"Ale nejsem ctižádostivá mrcha schopná pro moc a čistou krev zbíjet." řekal sjem tvrdě a rozhodně, aby si už konečně uvědomil, kam mě má skutečně poslat a neplácal hluposti.
"Dobrá, když jsi to řekla takhle, zní to opravdu přesvědčivě. At je to tedy NEBELVÍR!"

Honem jsem si ho sundala, at si to ještě nerozmyslí a utíkala k mým přátelům, jestli se tak dá říkat jednodení známosti.
Lily s klukama mě poplacávali po zádech.Vrhla jsem zkoumavý pohled ke Zmijozelcům abych zjistila, co na to moje drahá rodinka. Oba se po mě vražedně koukali. Jak Lucius, tak i Nicole. Lucius se zvedl a došel až k mému stolu, pořád mě propalujíc tím samým hnusným pohledem - jak jinak na Zmijozel.
"Pošpinila jsi celý náš dlouhý rodokmen. Jsi ostuda naší rodiny! Zrádkyně naší krve!" syčel výhružně a zároven nenávistně. Všichni se na mě koukali, co já na to.
Posměšně jsem se na něj zašklebila a vystrčila na něj prdel ve štěstí z euforie, že nejsem s nima.
"To mě skutečně mrzí, ale jak vidíš mam to TADY!"
Všichni Nebelvířané a pár Mrzimorů a Havraspárů se začali smát. Lucius Nakvašeně odešel s pholedem, který jasně říkal - ještě si to vyřídíme! Ale bylo im to fuk.
Byla jsem ŠTÁSTNÁ!

"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sawarin Sawarin | Web | 7. září 2009 v 22:35 | Reagovat

Super.. Líbí se mi směr, kterým se tahle povídka vyvíjí.. Přesně tenhle typ povídek mám ráda.. Doufám, že pokračování bude brzy..:)

2 Maya99 Maya99 | Web | 8. září 2009 v 20:10 | Reagovat

:-D Je tak dál, jsem zvědavá, jestli to Lucius s Nicol nechají jen tak plavat. Kapitolka se ti povedla a doufám, že brzy přidáš další, Maya

3 Elizabeth de Ténèbres Elizabeth de Ténèbres | Web | 9. září 2009 v 6:26 | Reagovat

suprová povídka. co nejrychleji pokračování, prosím

4 Jaune Jaune | Web | 12. září 2009 v 17:29 | Reagovat

jé! to jsem ráda, že je v nebelvíru ;)))

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2009 v 19:32 | Reagovat

že jeho IQ připomíná spíš retardovaného králíka
:D Sirius... pecka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama