2. Kapitola - Oznámení

15. srpna 2009 v 23:36 | Gaīa |  Jedna malá Rose...
Celý den jsem potom byla jako přešlá mrazem. Já a v Bradavicích, ještě k tomu ve Zmijozelu? To si nedokážu představit.
Nakonec jsem si po bezcílném bloumáním domem, sedla na postel a hleděla do prázdna.
"Co je ségra?" zeptala se mě překvapeně Nicole, která přišla do pokoje. Neodpověděla jsem.
"Žiješ?"
"Nech mě!" odbyla jsem jí a odtrčila její ruku, kterou mi mávala před obličejem
"Počkej, neříkej mi, že..." svitlo ji konečně. Postavila sem se před ní.
"Jo, je to tak! Taky z toho nejsem nadšená, ale už je to tak, tak mě neotravuj jo?" řekla jsem jí tonem na mě úplně cizím. Takovým velitelským.
"Ale já jo! Jsem na tebe pyšná!" zavýskla ségra a objala mě.
"Co se dějě?" zeptala jsem se, když mě konečně pustila.
"Myslela jsem si, že bude strašný, že nám budeěš s bráchou dělat ve Zmijozelu trapas, ale když se tam budeš chvovat tak jako ted, bude to perfektní! Budeme 3 vůdci Zmijozelu!"
"Ehm, ségra tobě přeskočilo?"
"Musím to jít říct bráchovi!" zavýskla a letěla dolů.
"Ale Lucie tu není!" volala jsem za ní. Asi mě neslyšela. No, tak to je super. To je vážně super. Ten Zmijozel je teda pěkně na nic, když lidi nutí potlačovat emoce. Ale v tom jsem si uvědomila, že Nicole je nepotlačuje! Ehm, ted sem vážně zmatená...Šla jsem ven na zahradu, kde jsem si lehla do naší houpací sítky.
"Jasně!" uslyšela jsem nad sebou ledový hlas Lucia. Pomalu jsem otevřela oči.
"Prý ses nám úžásně změnila?" změřila jsem si ho otráveným pohledem.
"No a co, odstřel, já chci spát." zavrčela jsem na něj.
"Tak poslouchej, líbí se mi tvůj nový drzý postoj, ale na mě tohleto nezkoušej!"naštval se. Tázavě jsem pozvedla obočí a rozesmála se. Elegantně jsem se vyhoupla ze sítky a pokorně se mu uklonila.
"Jak si přejete moudrý Luciusi!" tentokrát ale žádné výhružky nebyly. Skočil ke mě a začal mě škrtit.
"Sem tvoje, sestra, copak to nic neznamená?" snažila jsem se z toho vyvlíknout.
"Pro mě ne!" usmál se sladce, jízlivě Lucius.

"Rosemary!" uslyšela jsem hlas mojí mamky z kuchyně. "Večeře je na stole!" leknutím jsem sebou trhla, zamotala se do sítě a nakonec skončila na zemi.
"Ufff, ještěže to byl jen sen..." oddychla jsem si. Jak se mi mohlo zdát, že jsem drzá a nepřístupná? Asi jsem ještě měla v hlavě guláš z toho Nicoleina výstupu. Nebudu jí to připomínat. Možná na to chce sama zapomenout. Koneckonců objali jsme se poprvé od jejího narození.
"Proč ležíš nad zemi pod naší houpací sítí?" optala se zděšeně mamka. Pozvedla jsem na ni oči.
"Spadla jsem sem." řekla jsem a začala se pomalu sbírat.
Šla jsem otráveně do domu. Cestoujsem potkala Nicole s Luciem.
"Ségra, ty teda vypadáš!" začala se hystericky smát. Vítej do normálního světa, Rose...pomyslela jsem si rozmrzele.
"Ale vážně, měla by sis se sebou něco dělat, jinak nám ve škole uděláš trapas a to se pak těš!" vyhrožoval zase Lucie. Vztyčeným prostředníčkem jsem jim ukázala, co si o nich myslím.
"Moc si nedovoluj, nebo uvidíš!" změřil mě vražedným pohledem Lucius.
"Už se třesu!" odpověděla jsem ironicky. Ti dva fakt dokážou zlešit náladu.

Večeře byla dobrá ale né natolik, abych přehlídla, jak se mý sourozenci poštuchují, pořád si něco šeptají a neuvěřitelně protivně hihňají, jako potrhlí pubertáci. Nechápala jsem, proč jim to tatka - otec, promíjí. Mě by hned seřval jako psa. Po večeři nám řekl at ještě neodcházíme. Věděla jsem, co příjde a vůbec jsem se na to netěšila.
Seděli jsme tiše na pohovce v obýváku.
"Dnes vám chci oznámit a hlavně tobě, Rose," podíval se na mě. "že přestupuješ do Bradavic." dořekl s upřeným pohledem na mě. Nejspíš čekal, že se začnu hroutit, nebo křičet, nebo brečet, protestovat, cokoliv! Ale as nebylo v jeho očekávání, že neudělám nic, když mě se zmatením v očích pozoroval. Už za chvilku se dozví, žemi to mamka vykecala a pak začne kravál, u kterého by neměl nikdo být. Zbývají jen vteřiny do tatkova živelného výbuchu...
"Au! No, to je teda ... neočekáváné..." hlesla jsem, když mě mamka kpla do holeně s vymlouvavým výrazem : "Tak řekni něco konečně!"
"Jau! No, teda, chtěla jsem říct, že si plně uvědomuji svojí zodpovědnost, za své minulé činy, a že mě velice mrzí, že jsem vás zklamala a proto s pokorou a skloněnou hlavou přijmu jakkýkoliv trest, za mé minulé prohřešky..." vrhla jsem váznamný pohled na mamku a aby mě už taky nebyla, nebo budu mít nohy samou modřinu. Nikdo nic neříkal, jenom mě všichni pozorovali.
"Předpokládám, že tohle má být ten trest?" zeptala jsem se. Tatka přikývl, ale nic nedodával. Zamyšleně odešel ven. Šla jsem se tedy prospat do pokoje. Byl to náročný den...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sawarin Sawarin | Web | 23. srpna 2009 v 14:25 | Reagovat

No, každopádně to vypadá hodně zajímavě.. Líbí se mi to.. Jen teda doufám, že Rose nebude ve Zmijozelu. Těším se na pokračování..:)

2 Jaune Jaune | Web | 5. září 2009 v 15:00 | Reagovat

tak to je rodinka k pohledání, fakt že jo...

3 Maya99 Maya99 | Web | 5. září 2009 v 18:41 | Reagovat

Chudák holka, mít tuhle rodinu, nejspíš bych se šla oběsit. Třeba na ten strom, na němž byla zavěšená ta houpací síť :-D

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. října 2009 v 19:05 | Reagovat

Přeju jí Nebelvír - i když s tim bude mít asi taky dost problémů...zajímá mě Nicol, není moc zmijozelská spíš takov mrzimorská pipinka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama